Test Opel Corsa 1.2 Turbo GS Line: Co je malé, to je hezké (a pořádně mrštné)

Už na první pohled nás šestá generace Opelu Corsa zaujala. A po usednutí a několika kilometrech jízdy bylo jasné, že to nebude žádné obyčejné nudné přibližovadlo do města. V čem nás Opel Corsa 1.2 Turbo GS Line zaujal a jaké jsou jeho slabé stránky? Na tyto otázky vám odpoví naše recenze.

Design

Jedním slovem krása. Paket GS Line ohromí svým líbivým vzhledem. Skvělá kombinace oranžové a červené budila dojem toho, že auto má i svou dravou tvář. Ty pomáhaly navodit i červené prvky a linie v interiéru, které v kombinaci s černou také navozovaly pocit určitého sportovního zážitku, než nudného městského svezení. Vraťme se ale ven, třeba k černé střeše, k decentnímu spojleru, parádně vypadajícím kolům, nebo také lehce zatmaveným předním i zadním světlometům. V kombinaci s výraznou oranžovou parádní.

Foto: David Hampl

Interiér

I tady se jasně hraje na sportovní notu. Snad jenom škoda, že onou barvou v interiéru nebyla stejná oranžová jako na karoserii, ale linky na palubní desce, nebo na sedadlech byly vyvedeny v červené barvě. Jak červená, tak černá jsou na palubní desce vyvedeny v příjemném lesku, který sice nemusí být až tak praktický, ale designově vypadá skvěle. Zvlášť ta červená táhnoucí se linka z jedné strany na druhou. Nechyběl chrom na pedálech, nebo celkem výrazné boční vedení sedadel, která však i když jsou sportovnějšího rázu, nijak neztrácela svou pohodlnost. A jak příjemně dokážou tyto věci přitáhnout pozornost, o to více se odvracíte od dveří, které jsou udělány spíše obyčejně, z nepříliš zajímavých tvrdých plastů. A mezi nimi zase celkem povedený prvek s prošitím, který v tom kontrastu působí jako pěst na oko.

Po usednutí se stačí podívat nahoru, na stylovou černou střechu, která však může i za to, že interiér působí lehce ponure. Ale stačí posunout střešní čalounění a rázem máme v interiéru nejenom podstatně více světla, ale díky střešnímu oknu i výhled na oblohu. Nebo v noci na hvězdy. Celkově může někomu přijít interiér až moc chudý a obyčejný, ale vzhledem k cenovce je to celkem pochopitelné, jelikož základní Corsu lze pořídit pod 300 tisíc korun a tak je jasné, že v této cenové hladině nelze očekávat to, co známe z aut dvojnásobně drahých.

Foto: David Hampl

Co by však k pohodlnosti určitě více přispělo, je loketní opěrka, která by se hlavně na dálnicích hodila. Když však budete chtít využít dravý potenciál auta a doslova si ho užít, zjistíte, že ji vlastně nepotřebujete, jelikož obě ruce budou po dobu této jízdy na svých místech na volantu. Co mezi klasickými mechanickými tlačítky upoutá pozornost, jsou tlačítka pod displejem, pro zamykání a pro takzvané varováky. Tato tlačítka působí příjemným lesklým dojmem, téměř jako dotyková, i když nejsou. Svým designem tak výrazně vybočují oproti ostatním.

Mohlo by vás zajímat:  Test Volkswagen ID.3: Překvapil nás dojezd i to, že jsme mohli vyrazit jen ve čtyřech

Nechybí ani nějaké ty přihrádky, i když zrovna ta na telefon, sic vypadá dostatečná, by mohla být přece jenom větší, jelikož ne na každý přístroj je přihrádka dostatečně dlouhá.

Jízda

Naše testovaná verze měla pod kapotou motor 1.2 Turbo o výkonu 96 kW. Tedy rovných 130 koní, což bylo pro takto malé auto skvělá porce zábavy. Po sešlápnutí plynu jsme měli na tachometru stovku za 7,8 sekundy a osmistupňový automat spolehlivě dělal to, co umí. Motor je s ním dokonale sladěný, řazení funguje na jedničku, netrápí vás žádné cukání, a když sešlápnete plyn, auto dobře reaguje a dělá to, co od něho čekáte. V městském provozu přišla vhod mrštnost, když bylo třeba stihnout zelenou, zatímco na dálnici nebyl problém jet jak bez výrazného řevu motoru, tak i bez výrazné obavy z vysoké spotřeby.

Foto: David Hampl

A i přes sportovní vjemy auto nabízí spíše měkčí nastavení podvozku, takže i při delších jízdách není nouze o pohodlí, i když větší nerovnosti by přece jenom mohly být absorbovány ještě o něco lépe. Vzhledem k velikosti auta je cítit hlavně v zatáčkách určitá jistota, což doslova nutí k tomu ještě trochu sešlápnout plyn a užít si zábavně průjezd bez obav z toho, že jsme za hranicí bezpečnosti. A kdo chce mít pod kontrolou naprosto vše, včetně rychlostních stupňů, může přesunout prsty na pádla pod volantem a řadit dle svých potřeb. I když vzhledem k perfektnímu sladění motoru a převodovky brzdy dojdeme ke zjištění, že je lepší užívat si jízdu a řazení nechat na automatu.

Funkce a výbava

Snad jako by měl být Opel Corsa až moc sportovním autem, jelikož co mě trápilo nejvíce, byla absence automatického nastavení teploty. Zapomeňte na to, že si nastavíte stupně a o nic se nestaráte. Zde musíte pěkně postaru nastavovat intenzitu topení a také intenzitu foukání. Takže počítejte s tím, že právě toto bude jeden z nejpoužívanějších prvků, a pokud v tom nemáte cvik, bude pro vás udržení příznivé teploty v autě nadlidským úkolem. Připravte se i na klasické startování klíčkem, nikoliv tlačítkem. Jsou tu ale i věci modernější, jako elektronická ruční brzda. Na druhou stranu je zde otázka, zda by klasická nebyla v tomto případě lepší, jelikož když už sportovní jízda, tak s možností za ručku párkrát zatáhnout v zatáčce a jít do řízeného smyku.

Mohlo by vás zajímat:  HYUNDAI TUCSON 2.0 CRDi, 4x4 – český oblíbenec

Opel Corsa má tři jízdní režimy, a to Eco, Normal a Sport. Jejich změna probíhá prostřednictvím kolébkového tlačítka na středovém panelu a nutno říci, že zatímco u řady jiných vozů jsou dané režimy spíše na okrasu, Corsa se v každém z nich projeví zcela jinak. Hlavně u Sportovního režimu se kromě důrazu na výkon přidá i reprodukovaný zvuk, navozující dojem že nesedíte v menším městském autě, ale v pořádné sportovní káře.

Foto: David Hampl

Opel Corsa slušně hlídá jízdní pruhy a v případě že se začnu blížit k jedné nebo druhé čáře, plynule a pozvolna mě opět vrátí do optimální jízdní stopy. Žádné prudké manévry, nebo trhání. K tomu všemu vidím i kontrolku o tom, že mi auto pomáhá a měl bych jízdní stopu držet lépe. Tím ale moderní výbava nekončí. Testovaný Opel Corsa nabídl také active safety brake, rozpoznávání značek, zobrazování doporučené rychlosti, výstrahu na nepozornost řidiče, sledování mrtvého úhlu a další prvky výbavy, jako je tempomat – i když ne ten adaptivní.

Takže ač vypadá jakkoliv chudě, po této stránce má co nabídnout i náročnějším. Kladem veškeré výbavy je i spolehlivost a za dobu mého testování i stoprocentní funkčnost. Ano, jsou Opely, které jí mají více, ale jak už jsem v některých z předchozích recenzí naznačoval, ne vždy funguje naprosto spolehlivě. Oproti tomu Corsa je příjemným překvapením, kde se pravděpodobně nekladl důraz až tak na kvantitu a nějaké oslnění množstvím, ale spíše na kvalitu výbavy, konkrétně potom různých asistentů. Kromě jiného to demonstrovaly i automatické světlomety. Už drobný deštík a lehce zataženo byl pro auto signál klasicky rozsvítit, což pochopitelně přispěje k bezpečnosti a tomu, že jsme vidět.

Závěrečné shrnutí

Co říci o testovaném Opelu Corsa 1.2 Turbo GS Line? Nenechte se zmást tím, že jde o malé nudné auto do města. Prvky navozující pocit sportovnosti tu skutečně nejsou na ozdobu a s autem si, pokud jde o výkon a jízdní vlastnosti, užijete spoustu zábavy. Zaujme i celkem slušná výbava, tlačená hlavně směrem kvality, než kvantity. A i když může naštvat třeba absence loketní opěrky, nebo nutnost složitého nastavování teploty, tak po nastavení režimu Sport a sešlápnutí plynu rázem zapomenete na všechna negativa. Uslyšíte dokonalý zvuk a auto vystřelí, jak to asi jenom těžko čekáte. S jistotou perfektní změny jízdních stupňů i toho, že auto drží dokonale jízdní stopu tak, jak potřebujete vy. Zkrátka, co je malé, to je hezké, mrštné a se 130 koňmi pod kapotou i slušně výkonné.

Zdroj: Autorský text

Zdroj fotografií: Vlastní fotografie autora

O David Hampl

V případě kontaktu využijte email: hampl@autozine.cz

Zobrazit více příspěvků autora