Asi v žádném jiném voze si nebudete tolik připadat jako mafián. Pořád jen čekáte, kdy se ve zpětném zrcátku objeví stříbrná DB5 a vy budete muset rozkousnout kyanidovou kapsli. Vtipné je, že Diplomat si nikdy v žádné bondovce nezahrál. Ale pro záporáka by se přesně hodil.
Velký luxusní sedan nebo kupé, vyráběné u karosárny Karmann, vznikaly od roku 1964 do roku 1977. Nahradil typ Kapitän a pak jej vystřídal model Senator. Ovšem s těmi jmény je to problematické, protože jména Kapitän a Admiral byly vždy určeny pro ty nejluxusnější rüsselsheimské vozy od třicátých let. V roce 1964 se na trh dostaly tyto modely s označením A. Navíc k nim přibyl model Diplomat, který z této trojice, označené zkratkou KAD, byl ten vůbec nejluxusnější. Karoserie byly stejné, jen pod kapotou byly různé motory a v interiéru různá výbava. Modely A se vyráběly do roku 1968. Mohly být poháněny buď řadovými šestiválci nebo vidlicovými osmiválci small-block od značky Chevrolet, Základem byl menší 283 o objemu 4,6 litru, který prošel naším testem. Nad ním byl v nabídce ještě vrcholný 327 5.4. V modelu Diplomat byly ovšem k dispozici pouze zmíněné vidlicové osmiválce. Než ovšem začnete jásat nad jednotkou ze sportovní Corvette, dodávám, že v autě byl vždy dvourychlostní automat.
Úplně vidím, jak se teď tváříte sklesle. Ale uvědomte si, že to je pětimetrová, dva metry široká limuzína. Pokud jste se těšili na článek o prudkém zrychlení a hbitosti v zatáčkách, budete si muset počkat na některý z příštích dílů. A v luxusní limuzíně se dvoustupňový Powerglide vyjímá prostě nejlépe. Během výroby se v roce 1967 dočkal Diplomat i modernizace, kdy se například vylepšovalo řízení od firmy ZF nebo bylo montováno vyhřívané zadní okno. Během výroby vzniklo celkem 89 277 vozů modelové řady KAD, z nichž bylo 9 152 Diplomatů.
Není divu, že takový kousek svého majitele dostane do kolen. Musí to tak být, protože i mě během těch krátkých chvil uhranul. Mimochodem, tenhle konkrétní kousek se jmenuje Adam, to kdybyste to nevěděli. I když spíš bych měl říct jmenoval, neboť vůz už v republice není a kdo ví, jak mu bude říkat nový majitel. Jméno dostal Adam podle označení A v názvu a také po zakladateli automobilky. V Československu byl vůz od roku 1967 a to ve vlastnictví invalidní důchodkyně, které bylo 27 let a měla přijmení dodnes spojované s pouťovými atrakcemi. Další majitelé postupně opravovali motor nebo kožený interiér, takže vůz byl opravdu v báječném stavu. A to s ním předchozí majitelé jezdili přes půl Evropy na rodinné dovolené.
Jízdně působí Diplomat poněkud neohrabaně. Je obří a těžký, vlastně působí jako velký starý kožený gauč. A přibližně stejně dobře projíždí zatáčkami. Řízení je takové symbolické a neposkytuje stoprocentní zpětnou vazbu. Máte spíš pocit, že kormidlujete parník, než že řídíte auto. K tomu přispívá i tenoučký věnec volantu, připomínající kormidlo. Ovšem houpavá jízda ke starým luxusním limuzínám patří. Ne, tohle prostě není auto na klikaté české silničky v jižních Čechách. Je strašně široké, vlastně mám pocit, že zabírám celou silnici. A samozřejmě musím potkat kombajn. Auto má asi nějaký smršťovací mód, protože se kupodivu vejdeme oba na silnici a bez úhony se mineme. Dvoustupňový Powerglide trochu kope při změně režimů nebo i při přeřazení z jednoho stupně na druhý. Auto jinak jede stále na dvojku a plynule zrychluje. Mezitím se vám mění ukazatel tachometru od zelené přes oranžovou až na červenou barvu. Nízký počet stupňů umožňuje točivý moment 427 Nm, díky kterému motor zabere vždy. A při túrování na prázdno dovede celým autem pořádně zacloumat. Do chodu se uvádí otočením klíčku a následným stiskem tlačítka. Vida, taková věc je dnes stále více populární.
Jízdní komfort ovšem vynahradí bohatá luxusní výbava, nechybí tu ani například elektricky ovládaná okna. A ty sedačky, moc pohodlnějších jen tak v autech nenajdete. A zvláště ty zadní budou vaše hýždě neuvěřitelně rozmazlovat. Možná i díky jejich komfortu necítíte žádné nerovnosti na silnici. Ovšem nenechte se moc ukolébat bezstarostností, abyste nesešlápli plynový pedál až moc nadoraz. Ve voze nenajdete ani jeden bezpečnostní pás, tomu říkám punk. I když slovo punk mi u limuzíny nejde dvakrát přes pysky. A co teprve ten obrovský kufr, kam se pohodlně uloží mrtvola nepohodlného agenta kontrarozvědky. A když už máte otevřený kufr, určitě si všimnete palivové hadice vedoucí do zadního čela. Hrdlo nádrže totiž najdete pod výklopným víkem pod SPZ. Alespoň u benzínky nemusíte řešit, z které strany máte zajet ke stojanu.
Já se nakonec tedy přiznám k tomu, že vozy automobilky Opel nemám moc rád. Až na výjimky sem v nich nikdy nenašel zalíbení, ovšem Diplomat se po bližším seznámení na seznam těakových výjimek rozhodně zařadil. A je mi celkem líto, že příležitost projet se opět někdy v tomto voze se mi jen tak nenaskytne.
Za zprostředkování testu děkujeme webu Veteráni na Truc a blogu Zpátečka.cz.
