Všeobecně se o mě ví, že jsem velkým fanouškem rally, ale také zase velkým odpůrcem nesmyslných módních rádobysportovích doplňků. Vadí mi zploštělé volanty nebo slovo „sport“ v názvu nějakého MPV. Chápu sice, že to má zvýšit atraktivitu pro potencionální zákazníky, ale pokud se zajímáte o auta, tak vás podobné výstřelky opravdu nenadchnou. Když se ale podíváme na dnešní „legendu“, je to trochu jiné. Vždy jsem totiž tušil, že Peugeot 106 Rallye má na svoje závodní jméno nárok. Jen nebyla nikdy šance si to ověřit.
Napřed ale pár slov o malé stošestce. Malej prcek montovanej ve Francii a Tunisku přišel na svět už v roce 1991 a na výrobních pásech se udržel až do roku 2004. Za tu dobu vzniklo 2 798 200 vozů. Peugeot s tímto typem navazoval na hranatý model 104 (známý také pod názvem Talbot Samba). Po konci výroby jej nahradil typ 107 vyráběný v českém Kolíně. Malý tří- nebo pětidveřový prcek měl i dvojče – Citroën Saxo, které jsme vám už také v rubrice představili. Pod kapotu se dostaly motory v objemech 1,0 až 1,6 litru. A nebo byl v nabídce i elektrický model o výkonu 11 kW. Sportovní verze Rallye se dostala do nabídky v roce 1994 a poháněl jí motor 1.3 o výkonu 72 kW. Byla k dispozici pouze v bílé, červené nebo černé barvě. Za příplatek dostala elektrická okna a posilovač řízení a auto mělo zaujmout zejména sportovně založené řidiče. V roce 1996 prodělal model 106 facelift, který pod kapotu pustil nyní jen motory se vstřikováním. Verze Rallye se faceliftu dočkala o rok později, poháněl jí ale tentokrát motor 1.6 8V o výkonu 74 kW. Na některých trzích ovšem byla k dostání i šestnáctiventilová verze.
Ovšem to se nás netýká, dneska vám budeme povídat o zcela běžné 106 Rallye po faceliftu. I když zcela běžné… Kolik neotuzených jich dnes asi potkáte? My to štěstí máme, majitele místo vzhledu víc zajímají jízdní vlastnosti a stav vozu. Funkčnost především, což je směr, který já schvaluji. Žádná křídla a folie. Naopak naprosto původní vzhled, na zachovalém laku jsou stále originální polepy s peugeoťáckou závodní trikolorou. A dokonce i originální plechová kola, bez kterých by verze Rallye nevypadala tak jak má, zde nescházejí. Je to zajímavé, říká se, že kola dělají auto, ale sem zkrátka plecháče patří, liťákama vzhled vozu spíš zabíjíte. Nejlepší je nechat všechno tak, jak to ve Francii vyrobili. Maximálně si můžete zkusit pohrát s podvozkem či pohonnou jednotkou. K té je mimochodem výborný přístup, protože kapotu otevřete takřka do kolma.
Vozidlo se příští rok asi účastní závodů, takže interiér je už teď velmi spartánský. Zadní lavici, plastový volant nebo zadní koberce tu budete hledat marně. Pořád je zde ale dost věcí, které vám připomenou, že řídíte výjimečnou verzi malého francouze. Jsou tu typické modré koberce, modré budíky, potahy sedadel a výplně dveří s modro-červeno-žlutou texturou. Ano, to vše mohli mít jen majitelé verze Rallye. Tady ale pár úprav zaznamenáte, například malý sportovní volant, čtyřbodové bezpečnostní pásy Sparco nebo kovovou hlavicic řadicí páky. Ta se mimochodem výborně drží a skvěle by fungovala například na sekvenční převodovce. Ještě pár slov k sedadlům, pokud na ně koukáte, asi si říkáte, že v zatáčkách nebudou nic moc. Opak je ale pravdou, oporu na běžné silnici poskytují dostatečnou. Problém by asi nastal až opravdu v závodním tempu.
Díky odlehčenému interiéru se uvnitř rozléhá více zvuků než u civilnějších verzí. Zejména skvělý zvuk z výfuku je výborně slyšet, ale není to nijak nepříjemné. Samozřejmě, u ostrého malého hot-hatche počítáte s vytáčením motoru výměnou za rychlost. Ani 106 není výjimkou, ale nebojte se točit rafičku na modrém pozadí opravdu až do horních poloh. Nad 5000 otáčkami se totiž najednou změní charakteristika. Jakoby se v malém motůrku něco přeplo a auto vyrazí ještě zběsileji dopředu. Ale ani v nižšíh polohách není Rallyčko nijak líné, šestnástistovka nemá s tímhle prckem moc práce. Ale za uši jí dávat budete nejen kvůli vynikajícímu zvuku. Jízda na limitu totiž znamená také častější řazení a to mě ve stošestce bavilo. Bylo totiž přesné a vlastně nefrancouzské. Narvat tam trojku a stejně držet prcka pod plynem v zatáčce je totiž ohromná zábava. Jistě, pomáhá tomu i podvozek TA Technix a obuté semi-slicky, ale motokárový dojem by malý Peugeotek dělal určitě i bez nich. Odmítal opustit zvolenou stopu a neustále dával najevo, že by uvítal odvážnějšího řidiče, který by plynový pedál zarazil hlouběji do podlahy. Je to zkrátka správně chuligánské auto a čim hůř se k němu chováte, tim spokojenější se zdá. Jen ten plyn je trochu moc utopený na můj vkus, ale s trochou cviku nejsou pokročlé řidičské techniky problémem.
Závěrem tedy jen potvrzuji to co jsem si celou dobu myslel. 106 Rallye je opravdu velmi zajímavý a dravý malý hot-hatch a svoje jméno si určitě zaslouží.
Na závěr se zeptáme majitele na několik otázek:
Proč sis vybral zrovna tohle auto, byl to tvůj dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?
Jak se to vezme, spíše už dlouho jsem chtěl od Peugeotu něco ostřejšího, co se už moc nesežene. Více méně jsem měl výběr rozšířenější, ale jakmile jsem uviděl tuhle 106, tak si mě získala. Takže asi rozhodnutí okamžiku.
Jak těžké bylo tenhle vůz získat?
Tak jelikož jsem nehledal zrovna tento typ, ale našel jsem ho náhodně, tak hledání bylo snadné. Kdybych ale vyhledával zrovna tento, tak to bude asi složitější. V bílé barvě se moc nevidí.
Jak se s autem žije v běžném provozu? A máš ho pro radost nebo na denní používání?
Auto mám spíše pro radost, ale pochopitelně z velkého nadšení by se to do nedávna dalo řadit jako na denní ježdění. V běžném provozu se s ním jezdí bez problémů, i když zrovna nenápadné pro okolí není.
Jaký byl nejzajímavější zážitek s tvým autem?
Nejzajímavější zážitek těžko hodnotit, možná ani žádný nebyl, však ho mám chvíli. Ale když se to vezme kolem a kolem, tak každá projížďka s ním je jedinečná.
Plánuješ na něm nějaké úpravy či opravy?
Opravy určitě ne. Auto je v parádním stavu, ale úpravy se už plánují.
Jaký je tvůj největší motoristický sen?
Určitě 205 T16, Peugeoty miluju a tohle je taková ikona.
