Peugeot Rifter je zástupcem kategorie MPV, kategorie, která je v dnešní době bohužel mírně na ústupu, a to díky aktuální oblíbenosti vozů typu crossover a SUV. Na druhou stranu se ale stále jedná o kategorii, která má svým uživatelům rozhodně co nabídnout.
V případě Rifteru a jeho koncernového sourozence Berlinga (dále také Toyoty Proace City a Opelu Combo) je to velký vnitřní prostor s dostatečnou variabilností, který je k dispozici na stále „rozumném“ půdorysu vozu.
My jsme aktuální generaci Rifteru vyzkoušeli již v mnoha provedeních, jak krátkou, tak prodlouženou variantu, stejně tak s naftou nebo benzínem pod kapotou.
Aktuálně tu však máme vůz, který disponuje nejvyšší výbavou GT Line, naftovou motorizací a šestistupňovým manuálem. Tedy ideální „základ“ pro osazení střešního stanu od firmy Hussarde.
Vnější vzhled
Peugeot Rifter je pro mě z avizovaného vozů rozhodně nejpohlednějším modelem. Jeho přední partie (což je vlastně jediná část, kterou se od sebe tyto vozy jasně a rozeznatelně liší) působí velmi pohledným a sebevědomým dojmem.
Rifter se nově chlubí také vyšší světlou výškou a poměrně výrazným oplastováním, které se ho alespoň opticky snaží přiblížit kategorii SUV. Rifter to však děla velmi opatrně a zmiňované oplastování působí opravdu decentně.
Boční a zadní partie pak přináší značně krabicovité proporce, které jsou však vykoupeny již zmiňovanými přednostmi v interiéru vozu.
Prostornost a variabilnost interiéru
Interiér Rifteru je na první pohled velmi vzdušný a líbivý. Rozvržení palubní desky v duchu filozofie i-Cockpitu funguje i ve voze této kategorie velmi dobře. Vyvýšená kaplička přístrojů s klasickými budíky hraje v přední části interiéru společně s displejem palubního infotainmentu hlavní roli. Mohutnost a objemnost palubní desky a středového tunelu je pak efektně rozbita plochami s odlišnou barevností.
Zmíněný displej palubního infotainmentu pak z palubní desky celkem obstojně trčí. Díky tomu je však po stránce uživatelské velmi dobře přístupný a ovladatelný. Mezi displejem a středovým tunelem jsou pak umístěny výdechy a klasické ruční ovladače klimatizace.
Poměrně mohutný středový tunel disponuje startovacím tlačítkem, ovladačem elektronické ruční brzdy, ovladačem asistentu pro jízdu z kopce, dále pak otočným ovladačem pro volbu jízdního povrchu a klasickým voličem šestistupňové manuální převodovky. U testovaného vozu pak tunel přecházel v objemnou úložnou schránku mezi sedadly řidiče a spolujezdce.
Interiér vozu je třeba pochválit za nepřeberné množství odkládacích prostorů, které disponují různými tvary a pozicemi.
Testovaný Rifter dále disponoval sedmimístnou specifikací, která je řešena dvojicí sklápěcích a kompletně vyjímatelných samostatných sedaček. Jejich objemnost se příjemně projeví na komfortu, který tato třetí řada sezení nabídne.
Mohutnost samotných sedadel má při jejich přítomnosti jasný přesah do velikosti zavazadlového prostoru. V plnohodnotném sedmimístném uspořádání pak se zavazadlovým prostorem celkem logicky moc nepočítejte.
Druhá řada, to je trojice samostatných sedadel, které disponují mechanismem, umožňující sedačky lépe sklopit k podlaze a s rovinou kufru tak vytvořit skoro ideální rovinu. Sedadlo spolujezdce dovolí sklopit jeho opěradlo a vám tak umožní přepravu dlouhých předmětů.
Zavazadlový prostor testované verze v pětimístném uspořádání nabídne 775 litrů objemu (po horizontální přepážku), se sklopenou druhou řadou sedadel potom prostor o objemu 3000 litrů.
Interiér Peugeotu Rifter si všeobecně zaslouží pochvalu převážně pak za jeho prostornost a variabilnost. Já u něj navíc oceňuji i princip i-Cockpitu, který jeho přední partii interiéru umí ozvláštnit a odlišit od jeho konkurence.
Střešní stan Hussarde Quatro
Testovány Rifter byl vybaven střešním stanem od firmy Hussarde, konkrétně se pak jednalo o stan s označením Quatro. A jak již samotný název napovídá, tento stan byl určen pro 4 osoby (ideálně tedy pro 2 dospělé a 2 děti).
Samotný střešní stan je uložen v pouzdru (střešním boxu), které se přes podlahu konstrukce stanu kotví k příčným profilům, které jsou přichyceny ke střešním nosičům vozu.
Mé původní obavy ze složitosti jeho rozkládání se velmi rychle ukázaly jako liché. Jedná se o velmi jednoduchý a „jednomužný“ mechanismus. Kdy po „odcvaknutí“ pěti pojišťovacích bodů, které jsou umístěny po obvodu střešního boxu, jde stan s vaší lehčí pomocí velmi poddajně vzhůru.
Testovaný střešní stan se vyklápí po svých bočních stranách, nikoliv pouze vzadu. Vyklápění stanu pak probíhá postupně, nejprve jedna strana a následně druhá. Po úplném vyklopení vás na straně spolujezdce čeká poslední, a to třetí úkon, kterým je odjištění integrovaného žebříku a překlopení druhé části podlahy do vodorovné polohy.
Střešní stan tak dostane finálních tvarů a vám nezbývá už nic jiného, než doladit výšku podlahy vyklopené partie, pomocí teleskopického žebříku. Na spolujezdcově straně vám tak po vyklopení stanu nově vzniká příjemně krytý prostor po boku vozu.
Podlaha střešního stanu je vybavena subtilní výklopnou matrací, která nabídne dostatek pohodlí. Stan dále disponuje průhlednými slídovými partiemi a také odkládacími kapsami.
Testovaný střešní stan Hussarde Quatro je ve výsledku velmi prostorným stanem, který disponuje důmyslným a uživatelsky velmi komfortním systémem rozkládání a následného užívání.
Jeho jedinou stinnou stránkou se pak pro mě stává snad jen jeho vyšší pořizovací cena. Model Quatro je totiž firmou Egoe nabízen od 87 120 Kč včetně DPH.
Motorizace
Aktuálně testovaný Rifter byl vybaven, pro mě již celkem známou, naftovou motorizací disponující výkonem 96 kW (135 koní). S touto jednotkou jsem se již setkal v testovaném Rifteru Long a Berlingu, kde jsem jí chválil pro její tichý a kultivovaný chod, stejně tak i pro její dostačující a k vozu adekvátní výkon.
V kontextu s velikostí vozu a přítomností střešního stanu (respektive střešního boxu) vám tato motorizace poskytne příjemnou jízdní dynamiku při celkem slušné spotřebě. Během týdenního testu jsme se s vozem pohybovali se spotřebou lehce přes 6 litrů nafty.
Podvozek vozu je v této kategorii celkem logicky naladěný spíše do komfortu, bez nějakých větších náznaků naklánění. Testovány vůz dále disponoval systémem Grip Control, který upravuje chování vozu na různých površích. Dále pak asistentem udržující stálou rychlost při jízdě z kopce (prudkého svahu).
O střešním boxu pak v rámci jízdního projevu začnete vědět až v rychlostech nad 90 km/h, kdy se projeví větší hlučností díky vzduchu, který okolo něj proudí.
K tradičním pozitivům tohoto vozu pak zcela jistě patří jeho velká manévrovatelnost, za kterou stojí jeho velký rejd. Samotné parkování je pak i díky parkovací kameře opravdu velmi jednoduché.
Závěrem
Základní cena klasického Rifteru startuje již od 397 000 Kč včetně DPH. Zde se jedná o základní výbavu Active s benzínovou dvanáctistovkou a manuální šestistupňovou převodovkou.
Aktuálně testovaný kousek, tedy klasický Rifter s nejvyšší výbavou GT Line pořídíte od 513 000 Kč včetně DPH, vůz je pak osazen naftovou patnáctistovkou a šestistupňovým manuálem, automat je k dispozici od 568 000 Kč včetně DPH.
Peugeot Rifter je pohledným vozem, který nabízí dostatečně dimenzovaný a variabilní vnitřní prostor, dále pak kultivovanou a úspornou naftovou pohonnou jednotku, to vše je pak v nabídce za velmi zajímavou pořizovací cenu.
Jeho kombinace se střešním stanem pak funguje výborně a již tak všestranný vůz obohatí o další velmi příjemné možnosti.
Zdroj: Autorský text
Zdroj obrázků: Vlastní fotografie autora
