Test Škoda Enyaq iV: Oproti jiným elektromobilům je tento kontroverzní hned dvakrát

Škoda měla, a vlastně pořád má, pověst automobilky, která příliš nekopíruje současné automobilové trendy. Je v mnohém jiná, a tak zatímco jiné automobilky odvážně koketují s unikátními designy, Škodovky jsou víceméně stále stejné. A také stále kladou důraz na požadavek českého chalupáře – velký zavazadlový prostor. A když jinde bylo běžné začít s přimícháváním elektřiny, Škoda si stále jela to svoje, postavené na benzinových nebo naftových motorech, občas s přidáním zemního plynu.

A elektromobil? Tím prvním byl model Škoda Citigo e iV, měl doslova jepičí život a mnozí si říkali, že Škoda Auto co nejdéle zůstane věrná tomu svému. Ale nestalo se, rodina iV se začala rozrůstat, elektřinu může využívat Superb nebo Octavia, a také Škoda Enyaq. Za sebe říkám, první pořádný elektromobil od Škodovky.

Sportovní SUV? Ale proč ne

Můžete si pořídit klasický Enyaq iV, můžete si nově pořídit i Enyaq Coupé iV, nebo sáhnout po vozu Škoda Enyaq Sportline iV. Už název jasně napovídá, že především design vozu bude tlačen směrem ke sportovnímu zážitku. V mém případě se mi do rukou dostal úplně černý, velmi agresivně vyhlížející model. V případě jiné barvy bych zmínil, že jedním z poznávacích znamení Enyaq Sportline jsou například černé detaily kontrastující s klasickou barvou, či boční prahy v barvě karoserie, které ve zcela černé verzi pochopitelně zanikají. Auto tak může někomu připadat až zbytečně jednotvárné, ale svůj styl má.

Foto: David Hampl

V jaké verzi vlastně sedím mi jasně připomíná povedené logo Sportline, které zdobí oba dva přední blatníky a je umístěno těsně nad proudnicovou linií, která se následně táhne po celé délce auta. Vzhledově je Škoda Enyaq typické SUV, které však svou velikostí může už leckomu směřovat do kategorie MPV, což lehce naznačuje jistotu celkové praktičnosti vozu, při rodinném cestování.

Černý odstín rozhodně působí temným dojmem, ale zároveň nevyvolává pocit, že sedíte v mafiánském autě. Za mě je volba tohoto odstínu trochu škoda, jelikož tolik nevyniknou kontrasty – tedy klasické použití černé v kombinaci s jinou barvou karoserie. Na druhou stranu díky odstínu velmi zajímavě vystupují z designu ostře řízlé zadní svítilny, či přední LED linka světel. Snad jen škoda absence svítící přední masky v mém testovacím modelu. K černé karoserii by to byla jistě skutečná pecka, skvěle se vyjímající nad sportovně laděným předním nárazníkem.

Je to vůbec Škodovka?

Otevřu dveře, usadím se a koukám. A říkám si, jestli opravdu sedím ve voze značky té značky, kterou jsem si půjčoval. Škoda Enyaq Sportline iV totiž vůbec nevypadá „zaprděně“, jako všechny ostatní auta v portfoliu. Abych byl upřímný, neberte to jako velkou kritiku současných modelů. Chápu, že když se něco osvědčilo, funguje to a lidé jsou spokojeni, není důvod to měnit. A právě snaha nejít příliš s trendy a neexperimentovat je to, proč lidé často Škodovky preferují.

Interiér Škody Enyaq je však jiná káva. A pořádně silná, ale rozhodně i velmi chutná. Interiér vypadá moderně, stylově, nadčasově a upraveně. Proč? Protože je tu opravdu minimum rušivých elementů a minimalismus tu má hlavní roli. Stačí se podívat na kapličku přístrojů, kde nejsou žádné budíky, ale jenom malinký displej. Stejně tak zapomeňte na tu u Škodovek hrůzostrašně vyčnívající řadicí páku. Volič převodovky je jenom malinkatý kvádr ve středovém panelu, který si posouvám dopředu a dozadu. Pak už je tu jen elektronická ručka, pár tlačítek pod výdechy klimatizací, další u levého kolene a je vystaráno. A ono to stačí.

Mohlo by vás zajímat:  Mitsubishi Pajero Expedition – cesta ke svobodě
Foto: David Hampl

A když zjistíte, že vás nerozptylují desítky tlačítek, můžete se po interiéru konečně rozhlédnout. Uvidíte třeba sportovní, trojramenný multifunkční volant, který znakem Sportline znovu připomíná, v jakém Enyaqu že to sedíte. Jsou tu ale i sportovní sedadla čalounění materiálem Suedia. Příjemnou (ale když chcete i dravou) atmosféru umí navodit linie ambientního osvětlení a všechno co potřebujete k jízdě obstará displej infotainmentu. Já říkám, proč ne? Elektromobily jsou pořádný skok dopředu, tak proč ho neudělat i tímto způsobem? Byl bych pokrytec kritizovat moderní přístup k interiéru a zároveň chválit, co chválit, možná i milovat rozšířenou realitu head-up displeje. Ten přímo na čelní okno promítá nejenom základní informace, ale přímo na silnici vám nakreslí, zda správně držíte mezi čárami, jak jste daleko za autem před vámi, nebo vám do křižovatky umístí šipku ať víte, kam v rámci navigace odbočit.

Mějte svého autopilota

Asistovaná jízda, v koncernu označovaná jako Travel Assist, rozhodně nesmí ve voze Škoda Enyaq iV chybět. A proč to psát? Jelikož jde opět o další zajímavý krok směrem k autonomnímu řízení. Tedy, držme se ještě při zemi, ale kombinace systému hlídání pruhů a držení v jízdním pruhu, adaptivního tempomatu a mapových podkladů s daty budí dojem, že vás auto skoro ani nepotřebuje. Travel Assist pomáhá hlídat rychlost, před obcí začne plynule zpomalovat abyste u cedule měli potřebnou padesátku, na konci obce znovu zrychlí na optimálních 90. Zpomalí ale i před kruhovým objezdem, nebo prudkou zatáčkou. Tam je přece jenom nutné ještě volant aktivně použít, ale jinak může sloužit jako odkládací prostor pro vaše ruce.

Nejde samozřejmě o jedinou technologickou vychytávku, kterou Škoda Enyaq nabídne. Auto je doslova prošpikováno dalšími prvky, jako jsou jízdní a bezpečnostní asistenti, je to špičková technologie LED osvětlení s variabilním rozložením světla, nebo je to možnost využití parkovacích asistentů, díky kterým lze zajet skoro kamkoliv.

U elektrických aut je na místě zmínit i rekuperaci, která pomáhá nejenom šetřit brzdy, ale hlavně vracet energii zpět do akumulátoru. Kdo se rozhodně pro jízdu bez všech možných asistencí, má možnost využít pádel pod volantem, která ale bohužel jenom krátkodobě nastaví intenzitu rekuperace dle potřeby. Kdo chce rekuperovat dlouhodobě intenzivně, má k dispozici „B“ na voliči převodovky. Zklamáním je však absence možnosti ovládat auto jedním pedálem – tedy navolit tak silnou rekuperaci, že Enyaq úplně zastaví a než dojde k sešlápnutí plynu, zůstane tak. Toto mi výrazně chybělo, hlavně v městských kolonách. Na druhou stranu zapnutý Travel Assist mi pohodlí pomohl zařídit.

Foto: David Hampl

Kam dojedeš?

Důležitá věc, která ještě nezazněla, je přesné označení mého testovacího modelu. Jde o Škoda Enyaq Sportline iV 80x. Ona osmdesátka v názvu označuje velikost akumulátoru a písmeno x odkazuje na pohon všech čtyř kol. Reálná využitelnost akumulátoru je samozřejmě o něco menší, ale i tak se může Enyaq vzhledem ke své velikosti a váze chlubit působivou spotřebou 17,4 kWh/100 km a dojezdem 502 kilometrů. To by ale nesměl být leden. I když jsem se snažil plyn doslova jenom lechtat, plachtit i rekuperovat, více než dojezd lehce přes 300 kilometrů jsem z auta nedostal – alespoň podle toho, co mi ukazoval displej. Nutno ale dodat, že tahle hodnota opravdu seděla a pokles vždy odpovídal tomu, kolik jsem ujel. Alespoň tahle jistota tu byla a nemusel jsem se bát, že z ukázaných 300 bude za chvíli jen 200.

Mohlo by vás zajímat:  Test: Renault Captur plug-in hybrid E-Tech: Na první dobrou

Ukazateli dojezdu, i když mě upozorňoval na o cca. 200 nižší hodnotu, než byla v papírech, jsem mohl věřit. S tím se o mnoho lépe plánuje delší cesta. Pokud už potřebujete doplnit šťávu, nabídne vám Škoda Enyaq DC rychlé nabíjení, kdy lze z 5 na 80 % dobít akumulátor na 38 minut. Opět skvělá hodnota, ale jenom na papíře. Tedy, nyní nekritizuji auto, ale infrastrukturu. Většina nabíječek disponuje výkonem 50 kW, takže počítejte s tím, že za ideálních podmínek za hodinu nabijete zhruba 200 km dojezdu.

Kultivovaný rychlík

Všichni víme, že různá označení mající budit dojem sportovnosti jsou mnohdy jenom na oko a hlavní důraz je kladen spíše na design. Škoda Enyaq však žádný louda není. Stovku dokáže mít na tachometru i přes svou váhu a velikost za 6,9 s. Žádné sportovní auto to sice není, ale na velké rodinné SUV skvělá hodnota. Zvlášť když k tomu přidáte ještě onen efekt zrychlení díky elektromotoru, kdy je sprint vždy pocitově zcela jiný, než v případě spalováku. Jen pro zajímavost: Porovnejte hodnotu s Octavií RS se zrychlením 7,4 – 6,7 sekundy. Některým eReSům, tak Enyaq klidně napráská.

Foto: David Hampl

Ani přes dané zrychlení však auto nepůsobilo nijak zběsile. Naopak. Škoda Enyaq byl takovým kultivovaným rychlíkem. Když bylo potřeba tak vystřelil, ale vždy s určitou grácií a pocitem, že není jak utržený z řetězu. Že je pořád bezpečné rodinné auto, jako stvořené na rodinné cestování. K tomu napomáhá možnost volby několika jízdních režimů včetně možnosti individuálního nastavení. Na okresky se skvěle hodí sportovní režim, zatímco na dálniční tempo ten komfortní, kdy se vznášíte jako na obláčku.

Váha a uložení baterek skvěle napomáhá tomu, jak skvěle auto sedí. S pohonem 4×4 se klidně můžete odvážit, na okreskách, ale klidně i na sněhu. Je to SUV, počítejte s náklony a občasným zahoupáním, ale jinak je to auto jako přibité. A to jen přidává k celkové jistotě během jízdy.

Rodinný elektromobil

Zpět k prvnímu elektromobilu značky. Škoda Citigo e iV se hodil jako druhé auto do rodiny, pro manželku do práce a nákupy. A teď je tu konečně auto, které může být to první. Škoda Enyaq Sportline iV 80x. se může stát klidně rodinným elektromobilem. Tedy pokud na něj máte, cena od 1 399 900 Kč samozřejmě není pro každého. Velikost interiéru, velikost zavazadelníku, jízdní komfort i slušný dojezd je to, co by rodině opravdu mohlo vyhovovat. Nevýhodou může být samozřejmě nedostatečná infrastruktura pro optimální použití na delších cestách po ČR – když budete nuceni dobíjet na, ehm, rychlo-nabíječkách. V zahraničí, tedy v západní Evropě jsou dané problémy minimální.

Jinak ale Škoda Auto ukazuje, že se svého konkrétního zaměření pro rodinu dokáže držet i s elektromotory pod kapotou, i když od klasiky je to pořádný skok jinam. Ale já mu fandím! A také chápu, že pro mnohé může být toto auto dvojnásobně kontroverzní. Svým designem v první řadě – především potom interiéru, který má daleko ke klasickým škodovkám, a potom svým pohonem – elektřina rozhodně nepatří mezi něco, co by hodně Čechů chtělo.

Zdroj: Autorský text

Zdroj obrázků: Vlastní fotografie autora / David Hampl

O David Hampl

V případě kontaktu využijte email: hampl@autozine.cz

Zobrazit více příspěvků autora