TEST Škoda Forman Black Line

TEST Škoda Forman Black Line

Možná mi označení legenda v tomto případě omlátíte o hlavu, ale mně to vůbec nevadí. Co tu máme dnes, je kombík Škoda Forman v akční edici Black Line a podle mě si označení legenda zaslouží.

Historii posledního modelu vyvinutého mladoboleslavskou automobilkou za socialismu a součastně po letech prvního vozu s motorem vpředu a pohonem předních kol jsme si již představili, takže se rovnou můžeme pustit do konkrétního kousku. Jde o kombi Forman po druhé modernizaci z roku 1993, které má ještě motor s karburátorem Jikov o výkonu 43 kW. Druhá modernizace s sebou přinesla dle výrobce 548 změn, například jinou masku chladiče se znakem uprostřed a s otvorem pro přívod vzduchu, jiné nárazníky, oblé a hladké kliky a víčko nádrže a také plasty před zadními koly, byť ty na tomto Black Linu chybí. Měnil se i rozchod kol a rozteč jejich šroubů přešla z italského na Volkswagenovský rozměr. Největší změnou ale prošel interiér, kde hnědou vystřídala černá a většina materiálů byla nyní mnohem kvalitnější. Výplně dveří a volant měly nyní výraznější a ladnější tvary.

Hlavním trumfem akční edice Black Line, představené na pařížském autosalonu v roce 1993, ale byla opravdu bohatá výbava. Už tak dost vymazlený typ GLX (tedy vymazlený na svou dobu) se dočkal litých kol Ronal Centra, střešního okna, centrálního zamykání, kouřových zadních světel, ozdobné koncovky výfuku, ostřikovačů světel, zamykacího kastlíku, odkládacího středového panelu, digitálních stropních hodin, akustické signalizace zapnutých světel při vypnutém motoru a otevřených dveřích, zapalovače, tónovaných oken, kůží pošitého volantu a řadící páky, autorádia Blaupunkt Paris se šesti reproduktory, z toho dvěma výškovými (Favority měly jen čtyři) se zlatými parabolami reproduktoru a nápisem Black Line na jejich krytkách, výškově stavitelných bezpečnostních pásů, speciálních potahů všech sedadel a mlhovek. Jen si vemte, co z toho dnes považujeme za samozřejmost, ale v roce 1993 se ještě stěrač zadního skla považoval za nadstandardní výbavu. Unikátní byla černá metalíza s názevm Eben. Za zadními dveřmi byl stylizovaný nápis Black Line, na předních blatnících zase samolepka s křivkou. Celkem bylo vyrobeno 6 500 vozů, z nichž některé měly již motory se vstřikováním. A cenově se tehdy pohyboval od 210 do 269 tisíc korun.

Jenže teď není rok 1993 a my jsme nemuseli navštívit lokálního dealera a také neodoláváme pokušení koupit si nějakou stočenou a z několika kusů posvařovanou ojetou západní plečku z pochybného bazaru. Jistě, trochu Formanu nadržuju, ale herdek, možná mě pochopíte. Když se psal rok 1993, parkoval jeden nový Forman u nás v garáži. Sice to nebyl Black Line, i když… Ale o tom až za chvilku. My měli původně tmavě modré LX s karburátorem, který ovšem vyrobili u slavného Weberu. Sice se k nám měl nastěhovat jeden „stříkačkovej“ Black Line, ale těsně před plánovanou výměnou vozů došlo k jeho nehodě, a tak se do našeho LX stěhovaly jen všechny ty libové díly, ovšem kromě krásných litých kol, ketrá si to při havárce též schytala. Ale každopádně i tak mám k digitálním hodinám a koženým doplňků a rádiu s reproduktory zvláštně nostalgický vztah. Co já se naspal na těch sedačkách s barevným vzorkem (nejhezčím, co se do Fáček a Formanů dávaly) při cestách na Makarskou riviéru. Ale minulost je dávno pryč a teď se budu muset na Formana podívat okem dnešní doby. Obstojí vůbec?

Mohlo by vás zajímat:  Vize jednoho designéra na téma velké Škody

A víte co? Já to asi nezvládnu, nostalgické vzpomínky jsou pěkné potvory, které vymazávají z paměti to špatné snadněji, než alzeheimrový pacient své léky, zatímco ty dobré naopak po čase vypadají lépe a lépe. Už když otevírám a následně zabouchávám dveře, cítím se, jako by mi opět bylo pět let, seděl jsem tátovi na klíně a točil volantem, když jsme zajížděli do garáže. Bože, jak to bylo krásně dětství, dneska by nejspíš za to mého otce zavřeli, mě by odebrali do cizí péče, nejlépe do jiného státu a ještě by Rowlingová psala do novin, že tu týrají děti nuceným řízením aut. Nějak se nám ten svět mění a ne vždy je to k lepšímu. Možná proto jsou ty vzpomínky tak hezké.

Ale zpět k Formanu, který i po letech vypadá vážně dobře. Nedávno se mi někdo pokoušel namluvit, že je ten tvar zoufale nemoderní. Ale jděte, navrhl ho Nuccio Bertone a pořád to auto vypadá skvěle. Škoda jen těch mnoha kompromisních řešení, jakými jsou například zbytečně velké přední světlomety nebo nelakované nárazníky. Ale doba pokroku prostě tenkrát nepřála. Základní křivky ovšem pořád vypadají moderně, zejména proto, že hrany a geometrické tvary se opět vracejí do módy. A umění zkonstruovat kombi tak, aby se daly využít stejné díly, jako u hatchbacku, to je geniální. Vezměte si jen, co peněz se muselo ušetřit při výrobě. A dokonce si dovolím tvrdit, že Forman vypadá i lépe, než krátký hatchback. Ty proprce mi přijdou nějak vyváženější. Uvnitř je relativně dost místa na obou řadách sedadel. Vpředu je to pochopitelně lepší, ale ani vzadu nikdo vyloženě netrpí. A jelikož Euro NCap tenkrát neexistovalo, jsou dveře tenké a vůz je mnohem prostornější na šířku. A ze stejného důvodu je z něj díky tenkým sloupkům lepší výhled. A opravdu velký je u kombíku kufr. Tedy, tady polovinu prostoru zabírá nádrž na plyn, ale ta půjde brzy pryč. Bez ní Forman uveze snad všechno a ještě se v něm dá spát. Jen na takové moderní věci, jako dvojitá podlaha a sklápění opěradel do roviny zapomeňte. Dnes nám to sice připadá samozřejmé, ale v raných 90. letech to byly zcela neznámé pojmy.

Startuji, ozývá se typické vysoké sípání a motor ihned naskakuje. Vyzkoušet řazení, i když se nikterak neliší od modernějších Felicií, se kterými mám hodně najeto, a vyrazit. A vida, ve volantu pořád cvaká při otáčení, na to bych si už nevzpomněl, byť to bylo pro modernější Favority typické. A také páčky blinkrů dost tvrdě cvakají. Tyhle všechny zvuky bezpečně poznávám. Tohle bude velmi nostalgická jízda, uvidíme, kolik věcí z dětství se mi ještě vybaví.

Sedačka mne dobře drží a celkově mi přijde nějaká tužší než u běžná sedadla z GLX, se kterými mám také bohaté zkušenosti. Možná je jen méně vysezená, nechce se mi věřit, že by dávali do výplně jiný molitan. Je to dobře, protože přeci jen se náklony v zatáčkách dostavují. Formany byly naladěny celkem komfortně, takže ostřejší jízda se zákonitě nějakým tím zhoupnutím projevila. Pozice za volantem není úplně z říše snů, ale sedí se tu lépe než ve druhé generaci Fabie. A když jde o ten volant, tak dvouramenný kulatý věnec se velmi dobře drží, snad i díky zvolené kůži. Řazení je tužší, než si pamatuju z jiných Favoritů. Ale také má za sebou repas. A když už koukáme na středový tunel, tak zaujme ručka s kódem, snad jediná neoriginální věc ve Formanu, ale předchozí majitel velmi dbal na zabezpečení vozu. Však také akční edice byly a dodnes jsou úzkoprofilovým zbožím. Jinak motoricky se karburátor projevuje celkem živě a dynamicky. Ano, dnes budou zmlsaní lidé ohrnovat nos, ale dvě dekády nazpět nebyly malé vozy o moc dynamičtější. Plusem karburátoru je rozhodně jeho setrvačnost, otáčky nepadají tak rychle jako u modelů se vstřikováním a jízda po kopcovité silnici je taková plynulejší. Za to také Forman vděčí nízké hmotnosti, protože ještě v karoserii nenajdete tolik bezpečnostních výztuh. Ovšem kombík je také těžší než krátký Favorit. Na druhou stranu, s větším zadním převisem je také stabilnější. Proto se prototypová šestnáctistovka OHC dávala jen do Formanů a vytáhla auto až k dvoustovce. To už musel být zažitek na špunty do uší, přeci jen i plebejštějších 120 km/h už se na hluku trochu podepisuje.

Mohlo by vás zajímat:  Mazda 3 Hatchback 2.0 Skyactiv G122 – skvěle vypadá a opět skvěle jezdí

Z Formanu jsem nadšený. Akční edice Black Line se mi vždy líbila nejvíce, dokonce víc než i luxusnější Solitaire. A když se dostanu ke kousku v původním stavu, který má vše tak, jak to bylo před dvěma dekádami v autosalonu, tak mé srdce prostě plesá radostí.

Na závěr se zeptáme majitele Michala Ulvra na několik otázek:

Proč sis vybral zrovna tohle auto, byl to tvůj dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?

Forman Black Line byl pro mě luxusní špičkou v celé Favorití modelové řadě, už na první pohled vypadá elegantně, a přitom i hravě. Chtěl jsem sice spíš 50 kW vstřikování, ale když jsem viděl, v jakém krásném stavu byl tenhle kousek, už nebylo co řešit.

Jak těžké bylo tenhle vůz získat?

Paradoxně to vůbec těžké nebylo, kontakt na tehdejšího majitlele mi dal dobrý kamarád, který ho potkal i s autem před supermarketem. Pán byl extrémně vstřícný, asi chtěl, aby šel „Karlík“, jak mu říkáme, do dobrých rukou. Snad by nebyl zklamaný, kdyby ho teď viděl.

Jak se s autem žije v běžném provozu? A máš ho pro radost nebo na denní používání?

Krátkodobě jsem ho měl v denním provozu, rodina si žádala své, ale teď už je jen na hýčkání a pro radost. Jak často opakuji, dokud se s ním nebourá, je udržovaný Forman stále perfektní auto na dnešní silnice i dálnice.

Jaký byl nejzajímavější zážitek s tvým autem?

Každý rok si užívám s Karlíkem celorepublikové srazy Favoritklubu, ale největší legraci jsem si asi užil, když jsem do té doby přísně utajované auto představil manželce, která stará auta a obzvláště škodovky moc ráda nemá.

Plánuješ na něm nějaké úpravy či opravy?

Říká se, že na škodovkách je stále, co opravovat, Karlík je rozhodně výjimkou. V následujícím roce z něj chci demontovat LPG, které bylo kdysi naprostou nutností, a možná časem vyměnit přední blatníky.

Jaký je tvůj největší motoristický sen?

Myslím, že si ho teď prožívám. Každopádně někdy bych se rád projel v Cordu 810 a možná časem pořídil klasickou dělnickou 1202 STW.

Za zapůjčení fotek děkujeme fotografovi Auto, Motor & Sport Ondřejovi Kroutilovi