TEST Volkswagen Golf VR6

TEST Volkswagen Golf VR6

No jasně, Golf VR6, ten je těžkej na čumák a na okresce se s tím nedá jet pilu!“ – „A tys s tím jel?“ – „Ne, ale tak to je jasný.“ Ale houby, nic jasné není, a až vás bude zase někdo podobně přesvědčovat, pošlete ho pod studenou sprchu. Soudit lidi podle vzhledu a auta podle názorů z netu je prostě kravina, která se bohužel mezi českými petrolheady drží jak mor středověké Prahy.

Takže se Verunce, jak láskyplně tomuto motoru koncernoví fandové přezdívají, mrkneme trochu na zoubek. Verze VR6 je dalším z těch hrdinů z plakátů, protože ve své době šlo o nejrychlejší Golf. Nic víc u třetí generace k dostání nebylo. Mohli jste si vybrat mezi předokolkou, jakou testujeme i my, nebo stálým pohonem všech kol Syncro. Pod kapotou je tedy vidlicový šestiválec o objemu 2,8 litru a výkonu 128 kW. Čtyřkolka měla ještě decku navíc a dalších 12 kW k dobru. Maximálka vozu je 240 km/h a celkem váží 1285 kilogramů. Z toho je větší část na přední nápravě, proto kolují ty pomluvy o neovladatelnosti. A nakonec k tomu označení, V je pochopitelně vidlicový motor, R zase řadový. No a VR znamená, že válce jsou do V, ale jen pod úhlem 15°.

Dost ale technických podrobností, nejsme žádná Wikipedie a googlit umíte jistě sami. My už otevíráme vrata garáže a hned vykukují ty typické oválné světlomety. Třetí Golf toho od druhé generace zas tak moc nepobral, vůbec poprvé se zbavil čtveřice kulatých světlometů. Celé auto prostupujete typická vůně konce 80. a začátku 90. let. A i aroma po otevření kapoty je mi povědomé, i když jediné, co většinu Volkswagenů spojuje, je záliba v pojídání oleje. Pod kapotou ale není vůbec žádné místo nezbyt, sem by se nevešla ani o fous větší baterka, natož třeba klimatizace.

Mohlo by vás zajímat:  TEST Peugeot Partner

Typicky voní i interiér, který sice dnes svá léta neskryje, ale na počátku 90. let nemohl vypadat vůbec špatně. Když si nasednu, jsem opět plný nostalgie. Staré Golfy všech generací mám zkrátka rád a jejich interiéry jsou mi důvěrně známé. Jediné, co by mi opravdu vadilo, je tlačítko výstražných blinkrů umístěné za volantem. Tam je totiž těžko dosažitelné. Naopak se okamžitě zamilovávám do předních sedadel. Nejenom že mají celkem hezký vzorek, ale hlavně je fantastický jejich tvar. Perfektně drží a přitom nejsou nijak nepohodlná. Zajímavé je, že vzadu je více místa, než u novější čtvrté generace. Což mně, jako vlastníku novějšího modelu, docela vadí. Co nadělám, asi jsem si pořídil špatnou generaci. Také v kufru je místa dost, potěší i rovná podlaha, která ovšem znamená, že pod ní je pouze dojezdová rezerva. Pořád lepší než dnešní záplaty a kompresory.

Jízda s vozem je celkem pohodlná, čemuž Golf určitě vděčí i za na dnešní poměry velké světlé výšce. Holt tenkrát ještě musel zvládnout kromě autobahnu i polní cestu na nějaký bavorský statek. První, čeho si u šestiválce všimnete, je temný dunivý zvuk. Vlastně je to dost možná největší trumf tohoto vozu, protože šestiválec zní opravdu skvěle, zejména v 7000 otáčkách. Už to je náznak výkonu, který tenhle vůz má. Sílu z motoru za jízdy opravdu cítíte. Záměrně ale nepíšu hot-hatch, protože do téhle škatulky bych Golfa VR6 opravdu neřadil, tohle je spíš pohodlné GT na německé autobahny, kde vám bude ale jedna věc vadit, a sice chybějící šestá rychlost v převodovce. Možná by se tam kvalt navíc ani nevešel, pod kapotou není ani centimetr volného místa. Když si tedy ujasníme, že tohle opravdu nemělo porážet lehkonohé točivé Corolly, EscortyKadetty, tak začínám přemýšlet, proti komu to Volkswagen vlastně zamýšlel nasadit. Možná BMW 328i bylo vhodným soupeřem, byť s odlišnou koncepcí pohonu.

Mohlo by vás zajímat:  Za volantem legendy: Jaguar XJS V12 - následovník legendárního E-type

Za jízdy jde vše hladce a příjemně a nějaký pocit těžkopádnosti se stále nedostavuje. Zvyšuji nárok, točím více otáček a přibližuji pedál ke koberečku a stále čekám na nějaký náznak té neschopnosti, která se o tomhle voze traduje. Jenže stále nic, ano, uznávám, klasické GTI by bylo obratnější a agilnější, ale Verunka na normální silnici funguje dobře. A přitom to opravdu není její přirozené teritorium. Navzdory těžkému čumáku působí vůz lehce. Jedině snad brzdy by mohly být jedovatější, ale to se dá lehce vyřešit. A když už bych se pouštěl do zásahů, asi bych věnoval péči i volantu. Drží se dobře, o tom žádná, ale kůže už má trochu patinu, či spíše už svůj souboj se životem doslova vzdává.

Tak vidíte, Golf VR6 sice není žádný přesný chirurgický skalpel na ideální stopu po zakroucených okreskách, ale stále má dnešním řidičům co nabídnout. Jistě, Golfy obecně mají velkou smůlu na spoustu majitelů v rovných kšiltovkách, kteří své vozy przní tunami laminátu, odpornými koly a nesmyslnou audiosoustavou. Pro všechny tyto jedince je pak VR6 modlou v třetí generaci, která by se dala pořádně vytunit (rozuměj příšerně znetvořit). Jenže za to VR6 nemůže a jen úplný *** by mu to měl za zlé. A pokud jste někdy po VR6 pokukovali, tak si nějaký rychle kupte. Za chvíli dost možná nebudou.

Foto: Mikka

Komentáře