Mnoho věcí je v životě člověka poprvé. V patnácti získáme občanku, v osmnácti můžeme mít své řidičské oprávnění a následuje první auto. V tu chvíli padá v mnoha rodinách na stůl důležitá otázka. Zda nechat potomka jezdit v novém či zánovním rodinném voze, nebo mu raději nekoupit něco staršího.
Starý levný vrak
Mnoho rodičů se rozhodne, že svému potomkovi koupí první auto. Nebo mu na něj alespoň přispějí. Výsledek je téměř vždy stejný, obvykle starší vrak za několik desítek tisíc korun. Argumentace je přitom často stejná. Jde o první auto, patrně ho poškrábe nebo nabourá a byla by škoda, aby začínající řidič zničil nové rodinné auto koupené za drahé peníze.
Staré auto je riziko
Málokdo si v tu chvíli uvědomí, jak velké riziko představuje stará ojetina za několik desítek tisíc. Auto nemusí vyhovovat z hlediska technického stavu, může mít bůhvíjakou historii a ani z hlediska bezpečnosti na tom nebude tak dobře jako zánovní auta. Nehoda v takových vozech může mít fatální následky. Přitom z nového, kvalitního by za stejných podmínek řidič nebo spolujezdec odešli po svých.
Ojeté auto může vyjít mnohem dráž
Mnozí rodiče svým potomkům koupí starou ojetinu a neuvědomují si, že to vyjde mnohem dráž, než kdyby svému synovi či dceři půjčovali nové rodinné auto. Existuje totiž havarijní pojistka, která zajistí, že způsobené škody proplatí pojišťovna. I v případě totální škody budou náklady na zničené auto maximálně v desítkách tisíc, a to i přesto, že se cena rodinného nového vozu šplhala k milionu.
Matematika totiž hovoří jasně. Pětiprocentní spoluúčast u milionové škody dělá 50 tisíc. Možná tedy přesně tolik, kolik chtějí neodpovědní rodiče investovat do rizikového vraku. Se stejnými případnými náklady přitom může jejich potomek jezdit v autě, ve kterém, když se něco stane, má velkou šanci na přežití.
Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Co-insurance
