Nyní se podíváme přes oceán na nějaký americký vůz. Je čas na změnu, takže před námi stojí mírně náladový Jeep Grand Cherokee první generace ve výbavě Limited. Na rozdíl od krásně zrenovovaných vozů tu tentokrát máme dříče, který slouží svůj dennodenní život na českém venkově a odnesl si z něj několik šrámů. Věk a zacházení „zlatých českých ručiček“ (to ale nemyslíme v dobrém slova smyslu) se na voze podepsalo. Něco spraví kousek izolačky, při zamykání musíte dodržet přesný postup, jinak se vám potupně vysměje alarm, ale pořád je to celkem jednoduché, lehce opravitelné auto. Dle slov majitele taková Škoda 120 s klimatizací a pohonem všech kol…. Nic proti škodovkám nemám, ale v tomhle si připadám přeci jen trochu jinak.
Svým způsobem je i pod všemi těmi hroudami bahna elegantní. Nepůsobí tak neotesaně jako klasický první Cherokee, je zde vidět, že kromě funkčnosti se designéři zamýšleli i nad tím, jak bude auto vypadat. Spíše ale budí dojem konfekčního SUV. Částečně to je oprávněné, samonosná karoserie je zde totiž napevno přivařena k rámu. Díky tomu je tak možné použít slabší a lehčí rám, který díky spojení se samonosnou karoserií zajistí stejnou tuhost celé konstrukce.Vůbec prvním, kdo použil toto revoluční řešení, byla ruská Lada Niva. Jeep takto vyráběl už menšího staršího Cherokee. Vzhled už dnes začíná působit trochu nostalgicky, alespoň pro mne. Raná 90. léta se vyznačovala hranatými vozy, které měly jako kamufláž obliny na rozích karoserie. Ale mně osobně přijde hezčí než někteří jeho pozdější nástupci.
Ale dost už nudných technických drobností, je čas sednout si do sedaček a aaaaach… V tom křesle by se snad dalo i spát. Pravda, stav již není perfektní, ale to bych se opakoval. A koneckonců, když na sedadle sedíte, stejně nevidíte, jak vypadá. Jen mi trochu zpočátku vadí, že si jej nemohu posunout (ovšem na to jsem stejně po 10-ti vteřinách za volantem zapomněl). Před vámi jsou klasické budíky, ale… co to? Tady jeden pár přebývá. Je tu totiž ukazatel nabití baterky a teploty oleje. Navíc tachometr je hlavně cejchován v mílích a až poté drobným písmem v kilometrech. Jen dole mi chybí nějaký pedál, no jo, zase po dlouhé době s automatem… Ale něco mi našeptává, že i tak to bude zábava. Jestliže nějaký pedál schází, pod pravou rukou naopak něco přebývá. Kromě voliče automatické převodovky je tu i páka od systému Select-track, který zvyšuje průchodnost v terénu a pomáhá řidiči ve zdolávání překážek. Můžete si vybrat několik režimů – zadokolku, zadokolku s připojitelným předkem, čtyřkolku, nebo do opravdového terénu režim, který ovládá každé kolo zvlášť. Uprostřed navíc svítí krásný barevný displej (pravda, připomíná dneska spíš starej tetris) který ve mně evokuje vzpomínky na KITTa. A co teprve, když zahřmí řadový benzínový šestiválec. To je něco jiného, než klapaní starých dieselů v pracovních pickupech. Tady vám ten zvuk opravdu dělá radost.
„Tak kudy to zvládnem projet?“ Kladu dotaz s dávkou nedůvěry. „No, vlastně všude, jeď kudy chceš,“ zní ze sedadla spolujezdce. No, tak to teda nevim. Zkušenosti mám hlavně z plejády silničních SUV, v terénu jsem byl jen dvakrát, jednou s Toyotou RAV4, a to bylo ve srovnání s tratí off-roadového závodu jako přejíždění obrubníku, a podruhé s Hummerem H2 na kousku motokrosové trati, ale to se zase všude muselo jet hrozně pomalu. No, ale majitel se povzbudivě směje, tak sahám po páce. Už bych tam dal R, ale ne, pojedeme dopředu přes travnatou mez, no tak když myslí…. Ale víte co? Ono to jde docela dobře. Je pravda, že tohle je jen takové oťukávání, ale máme tu velkou čtyřkolku s pořádným motorem, přece se jen tak nezaleknem. „To auto projede 5x víc, než si lidi myslí. Většina řidičů nevytáhne paty z města a myslí si, že čtyřkolku potřebujou i na polňačce, kde jejich tátové v pohodě proháněli třeba Wartburga„. Nezbývá, než dát těmto slovům za pravdu, v mysli mi naskakuje, co kdysi projela moje nebohá felicie, ale neni čas na dojemné vzpomínky, přichází bahno a první hlubší louže. Do zatáček stačí polechtat plyn a už se zadek mírně veze na slizkém blátíčku do strany. Jo, tak tohle asi opravdu nuda nebude. Vůz se řídí opravdu velmi lehce, navíc máte v rukou poměrně velký volant, což už se dnes také tolik nevidí. Nutno přiznat, že velmi ochotně vám s řízením pomáhá posilovač. Z vozu je navíc perfektní výhled, sloupky jsou bytelné ale ne moc tlusté, navíc ty přední nejsou nijak výrazně zkosené. Máte tak perfektní přehled, kde je zrovna který roh karoserie.
„Do louže musíš pomaleji, a pak pořádně přidej!“ Bahnitá voda cáká hodně vysoko a chvílemi se i nějaká ta vlna převalí přes kapotu. A já se culím, jako když jsem dostal první pusu ve školce. Hrbol nebo vyjetá kolej, koho to zajímá? Půlmetr vody? Pch…. Nemůžu pochopit, že vlastně sedím v poměrně luxusním, i když odolnějším SUV, které bylo postavené proto, aby americké maminky odvezly děti ráno bezpečně do školy, a přitom jedu celkem svižně po trase, kterou tu léta vyjížděly sovětské tanky a nákladní tatrovky. Dříve tu řidiči měli k dispozici volant, pedály a k ruce rozkaz, kterou kótu mají bránit. Dneska mám elektrická kožená sedadla, ABS, dálkové zamykání, samozatmívací zrcátko, krásné elektrony nebo klimatizaci. Svět je holt plný paradoxů. Jistě jste si všimli, že tehle indián nemá zrovna nejchudší výbavu. Možná, aby řidičům alespoň trochu připomněl, co dovede, najdete tu alespoň kompas. Ale to už je pomalu na čase se vrátit zpět a zaparkovat jej. Už když vystupuji (přičemž si díky nezkušenosti zvládám zamazat prakticky veškeré části svého oblečení od bahna, které jsem z trati dovezl na karoserii až sem) začíná se mi honit hlavou, kolik by asi stála třeba moje oblíbena Lada Niva. A vlastně proč si nekoupit právě tenhle kousek? Za dvacet tisíc můžete mít opravdu pěkně vybavené SUV se senzačním motorem, které, jak se majitel chlubí, je v terénu nikdy nejeté. Jestli jsem vás nahlodal, tak neváhejte, nudit se s ním opravdu nebudete! (Zájemcům napíšeme kontakt na majitele). Ještě jednou se nevěřícně otáčím na vůz a nechápu. Prý jsme celou dobu jeli v režimu 4×4 na silnice. Asi je se mnou něco špatně….
Na závěr se zeptáme majitele na několik otázek:
Proč sis vybral zrovna tohle auto, byl to tvůj dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?
Jednou jsem viděl stejný typ a říkal jsem majiteli, že bych takové auto jednou rád měl. Zeptal se mě, proč si ho tedy nekoupim, takže jsem si ho pak opravdu koupil.
Jak těžké bylo tenhle vůz získat?
Nejtěžší je rozhodnout se a koupit vůz o objemu větší než 2,0 ,ale jen poprvé.
Jak se s autem žije v běžném provozu? A máš ho pro radost nebo na denní používání?
Po silnici ano, ale chtělo by to doladit pár detailů. Momentálně pouze pro radost.
Jaký byl nejzajímavější zážitek s tvým autem?
Poprvé když auto jelo bez zaváhání do kopce, který bych po svých nevylezl.
Plánuješ na něm nějaké úpravy či opravy?
Zatím ne.
Jaký je tvůj největší motoristický sen?
El Camino, Ford F-150, Opel Kadet A na závody a Toyota Tundra.
Foto a video: Blanka Mojdlová, Martin Tolar a archiv majitele
