Jsou různé způsoby, jak se dá řidič donutit k tomu, aby v konkrétním úseku nepřekračoval rychlost. Mohou se použít různé retardéry, semafory napojené na měření rychlosti, ale stejně tak stačí, když se na místo postaví policejní hlídka. Hodně populární jsou také stacionární radary. Když je řidič vidí, okamžitě sníží rychlost, aby se vyhnul pokutě. Ne vždy je ale jeho chování ideální. Tohle může vyvolat dokonce i agresi druhých. Co tedy raději nedělat?
Prudké brzdění
Mnoho řidičů jede nad rychlostním limitem až do poslední chvíle. A teprve těsně před radarem, před čárou označující místo měření, dupnou na brzdy, aby snížili svou rychlost na povolený limit. Toto jednání je velmi nebezpečné a může se stát, že některý z řidičů nedobrzdí. Když už potřebujete upravit svou rychlost před radarem, zpomalujte průběžně, postupně. Nečekané dupnutí na brzdy může být velmi rizikové pro každého účastníka silničního provozu.
Obavy ze změření
Při průjezdu měřeným úsekem by měl mít řidič v paměti dvě věci. Tou první je, že tachometr u aut obvykle ukazuje o něco více, než je reálná rychlost. Dále je běžnou praxí, že radary mají i určitou toleranci. To znamená jediné – není důvod jezdit měřeným úsekem pomaleji, takzvaně pro jistotu. Mnozí to ale tak dělají a reálně zbytečně brzdí provoz. Logicky vyvolávají agresi u těch, co musí jet za nimi. Správné je mít na tachometru maximální povolenou rychlost. A pokud bude o něco málo vyšší, s největší pravděpodobností se také nic nestane.
Nekonstantní jízda
Pokud jde o takzvané průjezdní radary, tak ty fungují na jednoduchém principu. Zaznamenají vozidlo na začátku a konci úseku a pomocí časů vypočtou, jak rychle toto auto jelo. Mnozí proto jedou značně nekonstantně. První část úseku jedou rychleji, zatímco na tom druhém značně zpomalí, výrazně pod rychlostní limit. Z jejich strany tak dochází ke zbytečně pomalé jízdě, zdržování provozu, což opět může vyvolávat agresivní reakce ostatních.
Zdroj: https://www.nysdwi.com/dui-foundation/drunkdriving/trafficviolations/speedmeasurement/
