Škoda 1202 STW – test užitkového automobilu z Vrchlabí

A máme tady opět produkt domácí automobilky. Navzdory tomu ale nepatří k nejznámějším vozům na našich silnicích. Jedná se o Škodu 1202 STW, lidově přezdívaný „Stejšn“ nebo „Stejšna„. Šlo o automobil s karoserií kombi či dodávka, bylo ale možné ho zakoupit také jako pick-up.  Vůz se v letech 1961 až 1973 vyráběl ve Vrchlabí, kde vzniklo celkem 60 141 kusů. Nahradil typ 1201 STW a později byl vystřídán regulérní dodávkou 1203. Vzhled napovídá, že typ 1202 měl určitou příbuznost s klasickou Škodou Octavií a navrhl ho Raimund Hrubý.

Původně se ve Vrchlabí připravovala výroba nového užitkového vozu postaveného na základě typu 1201. Z toho vycházely verze sedan, STW, dodávka, pick-up a speciální karoserie určená pro sanitní a pohřební vozy. Výroba tolika různých karosářských variant byla samozřejmě velmi drahá. Vývoj nového vozu na bázi 1201 byl zastaven a místo něj se začal připravovat typ 1202, který měl mít některé díly unifikované s novými osobními typy Octavia, Octavia CombiFelicia. Nový typ 1202 byl do výroby připraven již v roce 1960, ta se však rozeběhla až v následujícím roce. Podvozek vozu a střední část karoserie pocházely z typu 1201 STW, stejně jako motor. Ten se používal i ve výkonnější verzi osobního sedanu – Octavii Super.

Model 1202 měl dvě základní karosářské varianty, pick-up s otevřenou ložnou plochou a kombík STW. Ten byl buď pětimístný osobní čtyřdvéřový vůz , kdy měl vlevo dveře pouze u řidiče, vpravo dveře ke spolujezdci, jediné dveře pro nástup na zadní sedadla a samozřejmě jediné dveře pro vstup do zavazadlového prostoru. Dalšími verzemi byly dvoumístná dodávka se zaplechovanými bočními okny, sanitní vůz, pohřební vůz se speciálním plexisklovým prodloužením zadní části, aby se rakev vešla na délku a dále speciálně upravené kombi pro potřeby jednotek Požární ochrany a příslušníků Veřejné bezpečnosti. Vznikl i jeden prototyp valníku. Rezerva byla vždy umístěna pod podlahou zavazadlového prostoru. Sanitní verze se odlišovala pískovanými okny, zabudovaným majáčkem ve střeše a upraveným odpružením zadní nápravy. Pohřební vůz se až na zadní okno a absenci majáčku podobal sanitce.

Původně měl Stejšn vodorovně žebrovanou masku se čtyřmi svislými lištami, ty ale v roce 1963 zmizely. Zmenšil se i nápis na kapotě. V nabídce přibyl vůz s bohatší výbavou de Luxe, kterou jste na pohled rozeznali podle hliníkové boční lišty. Od roku 1969 měl motor vyšší výkon. Celá výroba byla ukončena v roce 1971, kdy typ 1202 nahradila větší dodávka 1203. Kromě běžných verzí se na podvozcích 1202 stavěly vozy s odlišnými karoseriemi v Turecku, Pakistánu a na Novém Zélandu.

My tu máme modré osobní kombi 1202 STW, tedy jakousi obdobu moderních velkoprostorových MPV. Klasické osobní kombi odvozené přímo z typu Octavia totiž Škodovka dělala také. Ačkoliv vzhled připomíná modelovou řadu Octavia/Felicia, působí vůz robustněji a bytelněji. Horní část je bohatě prosklená a díky tenkým sloupkům je z vozu skvělý výhled. Stěrače jsou malé a kupodivu obráceně orientované než u dnešních aut. Zajímavé je, že exportní kusy do Anglie je měly ale také otočené oproti tamním zvyklostem, proč, to netuším ani já, ani majitel. Na tomto vozu se mi líbí jednoduché hliníkové kliky. Kola jsou utopená, až to vyvolává takový tramvajový dojem. Ale díky tomu se v dešti boky vozu mnohem méně špiní. Vzhled je sice účelný, přesto mu řada chromových doplňků jako okruží svělometů, rámování masky, zrcátka a nárazníky, které propůjčují i jistou porci elegance. Na oknech nechybí ani vyklápěcí trojúhelníky. Tuhle věc jsem kdysi hrozně chtěl, skvěle se s tím větrá. S dveřmi to chce ale pořádně bouchnout, jinak se nedovřou.

Mohlo by vás zajímat:  Historie Škoda 1200 a 1201

Sedadla, tedy spíše lavice, v měřítku dnešní doby příliš neobstojí. O boční opoře či opěrkách hlavy nemůže být ani řeč. Ale vzhledem k parametrům vozidla to stejně nikomu nevadí. Navíc zadní opěradlo můžete sklopit a udělat ve voze lůžkovou úpravu. Sedadla jsou měkce odpružena, což má lví podíl na výsledném komfortu, protože vůz má naopek poměrně tvrdé odporužení. Palubka je jednoduchá, kovová a lakovaná do odstínu vozu. Najdeme na ní budíky, několik spínačů, kastlík a popelník. Některé kusy měly i rádio. Že je spínačů tak málo, kompenzuje například to, že dálková světla se zapínají nohou. Na vnitřní straně B-sloupků jsou i háčky pro zavěšení oblečení. Vida, to je asi dobové „Simply clever“. Mezi budíky sice nechybí palivoměr, ale jeho funkci duplikuje klacík s ryskami, kterým lze přesně změřit stav paliva v nádrži. Abych nezapomněl, zapalování je vlevo, jako u Porsche. Volant je velký, aby se s vozem snadněji manipulovalo a má krásně tenký věnec. Vlastně od doby, kdy jsem seděl ve Stejšnu, nesnášim příliš tlustý věnec ve svém voze. Druhá obruč je spínač klaksonu. A na stropě najdeme jen jednu sluneční clonu pouze na místě řidiče. Celková prostornost vozu je dobrá, místa vpředu je hodně a dobře se do vozu nastupuje. Vzadu je to horší s prostorem pro nohy, ovšem dozvídám se, že přední lavice byla oproti originálu posunuta dozadu. Perlička na závěr, ve voze nejsou bezpečnostní pásy. Jo, to byly ještě partizánské časy…

Zavazadlový prostor je obrovský a s rozměry si nezadá s dnešními kombíky. Navíc i zde lze jeho objem zvětšit sklopením sedadel. Přístup do něj je skrze poměrně velké zadní dveře vyklápěné nahoru. Vlastně ale vzadu najdeme dveře dvoje. Pod těmi velkými je malé výklopné víko do šuplíku s rezervou a další povinnou výbavou. V podstatě geniální řešení, protože pokud máte defekt po cestě, nemusíte vyhazovat z kufru celý náklad, abyste se dostali k rezervě. Pokud máte, stejně jako já, tuto zkušenost, začne vám to u moderních vozů scházet. A protože defekty se stávají v nejnevhodnější dobu, tak většinou zmoknete vy i váš zavazadlový prostor. U Stejšnu na vás sice bude pršet taky, ale náklad v kufru zůstane pořád chráněný. Zůstaňme ještě u deště, kde se zde projeví jedna ze slabin vozu. Pokud totiž máte za deště otevřené víko kufru, voda po něm stéká a kape přímo do zavazadlového prostoru. Žádné odtoky a okapničky zde nehledejte.

Podvozek tvoří centrální rourapáteřový rám. Nápravy jsou dělené, vpředu je lichoběžníková, vzadu kyvadlová. Odpružení zajišťují příčná listová pera. Ačkoliv to je samozřejmě dávno překonané řešení, s nerovnostmi si vůz poradí celkem obstojně. Může za to velký rozměr kol (R16) a i vysoký profil gum. Pod kapotou tepe kapalinou chlazené čtyřválcové srdce s rozvodem OHV, které svůj výkon posílá na zadní nápravu. Ovšem na nějaké driftovací hrátky radši zapomeňte, vůz byl skutečně vyvinut jako užitkový. Objem motoru umístěného podélně za přední nápravou je 1221 ccm a jeho výkon 45 kW. Motorový prostor je navíc hodně velký a kolem agregátu je spousta místa. I opravování tak může být pohodlné. Navíc zde můžete převážet řadu nezbytností, jako třeba vodu na dolévání do chladiče, klíč na kola apod. Co se mi velmi líbilo, byl dobový „termostat“. Jedná se o roletku, která se vytahuje provázkem před chladič. A jelikož jde o vozidlo ze „staré školy“, lze motor nahodit i ručně klikou. Řada dílů má na sobě nový lak dobovou kladívkovou barvou. A nesmím zapomenout na pytlík s náplní do ostřikovačů, který jednoduše sundáte a odnesete k umyvadlu na dolití. Začínám to auto milovat. Převodovka je čtyřstupňová, a kromě prvního stupně jsou všechny synchronizované. Řadicí páku najdeme pod volantem. Ovládání vozu chce trochu cviku a trpělivosti, ale když jste s ním sžití, plní příkazy naprosto přesně.

Mohlo by vás zajímat:  Škoda Citigo - spotřeba

Přiznávám se, že před setkáním s tímto vozem jsem o typu 1202 příliš věcí nevěděl. Pouze to, že existoval, že zepředu vypadal jako Octavia, ale jinak byl větší a to je vlastně všechno. Musim ale říci, že tohle auto je na svou dobu velmi dobře vymyšlené a sestavené a ani provozem v dnešní době příliš netrpí. A pokud si někteří lidé myslí, že kombíky od Škodovky jsou ideálním autem pro národ chatařů a chalupářů, tak Stejšn je zhmotněním této myšlenky. Robustní, odolný a praktický, navíc má řadu chytrých konstrukčních řešení. Zdá se, že část tradic a charakteristik automobilů Škoda se začala psát v roce 1961 ve Vrchlabí.

Na závěr se zeptáme majitele na několik otázek:

Proč sis vybral zrovna tohle auto, byl to tvůj dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?

Není to naše první stará škodovka, takže je to spíše logické pokračování modelové řady. A ačkoliv to není prvoplánový krasavec, má něco do sebe, takže se dá říct, že to byla spíše dlouhodobější záležitost, nikoliv rozhodnutí okamžiku.

Jak těžké bylo tenhle vůz získat?

Nijak zvlášť, jedná se o auto, které vlastnil mistr z učení, kde se můj otec před spoustou let vyučil na automechanika. A tohle konkrétní auto mu v rámci praxe někdy na počátku sedmdesátých let také opravoval. A když přestalo původnímu majiteli sloužit a jen mu tak postávalo na zahradě, odkoupili jsme ho a na pár let uložili do stodoly, než přišel čas na renovaci. Původní plán byl ořezat ho na pick-upa, ale interiér včetně nákladového prostoru byly tak zachovalé, že by to byla škoda.

Jak se s autem žije v běžném provozu? A máš ho pro radost nebo na denní používání?

Auto je prakticky k dennímu používání, byť k takovému trochu opatrnějšímu. Nejezdí se s ním v zimě v soli a neparkuje se s ním na nacpaných parkovištích. Ale jinak najezdí spoustu kilometrů, od funkce „dělník“ přes dopravu do práce až po účast na veteránských srazech. Na sraz je to fajn auto, do kufru naložím silnou molitanovou matraci, pruhovanou peřinu s regulérním polštářem a po sklopení zadního sedadla se v autě skvěle vyspím. Kam se hrabe chatička, nemluvě o stanu…

Život v běžném provozu není žádná slast, to auto je na dnešní provoz prostě moc pomalé, do kopců to opravdu nejede. Tedy mě to zas tak nevadí, ona taková pomalá, opatrná veteránská jízda je hrozně prima, ale dělat někde v kopci špunt rychlejším autům není nic příjemného. Ale jinak je to skvělé svezení.

Jaký byl nejzajímavější zážitek s tvým autem?

Nejlepší je posadit na zadní sedačku někoho neznalého, obejít auto k levému boku a skrz okénko ho požádat, aby mi otevřel levé zadní dveře. Vzhledem k tomu, že auto je nemá, je docela zajímavé pozorovat jejich marné pokusy o nahmátnutí vnitřní kliky

Plánuješ na něm nějaké úpravy či opravy?

Autu by určitě slušel motor 1433 ccm z posledních 1203, ale na to asi nedojde. Plánuju se zaměřit na lepší vyčištění dobových fleků od vody na sedadlech, docela na látce drží. Ale chci udržet původní látku, bez přečalounění.

Jaký je tvůj největší motoristický sen?

 

 

Těch je spoustu. Chtěl bych se starými škodovkami více cestovat – Korsika, Skandinávie a tak…

Komentáře