V redakci nám opět zaparkoval faceliftovaný Yeti, opět s pohonem všech kol, ale tentokrát s vznětovým dvoulitrem a ve verzi Outdoor. Co myslíte, budeme spokojenější než minule?
Vzhled
Yeti po faceliftu vypadá stále velmi dobře a svěže, s outodoorovým paketem obsahujícím stříbrné kryty spodních části pak doslova omládl. Kladné body si připisuje tento konkrétní kousek i za skvělou barvu. Základní proporce a záď připomínající vysokou hranatou krabici tu jsou sice stále, ale nový tvar světel ubral jeho zevnějšku pár let. Mimochodem on ten tvar vůbec špatný neni. Kufr díky němu dohání pár litrů, které ztrácí nedomyšleně uspořádanou podlahou u čtyřkolky a navíc se zadní část málo špiní. Na stříbrné doplňky hezky navazují i střešní ližiny, bez kterých vypadá outdoorová verze tak nějak neúplně. Na nich tedy rozhodně nešetřete. Jen bych nemusel mít ten efektní tvar B-sloupku. Myslím ten oblouk ve spodní části, který je zevnitř vidět. A hlavně je na něm vidět, že zadní polep sloupku, tedy to co směřuje k oknu, stříhal někdo, komu se přesný oblouk vystříhnout nepovedlo.
Interiér
Tentokrát máme v testu verzi se světlým interiérem, který opticky zvětšuje vnitřní prostor a záhání pocit stísněnosti, kterým jsme trochu trpěl ve verzi Monte Carlo. Vzdušnosti pomáhá i prosklená střecha s otevíratelnou přední částí a clonou, která se při zamčení automobilu po čase sama zatahuje. Ideální jsou sedadla, která mají kožené bočnice a látkový střed, což je má vůbec nejoblíbenější kombinace potahových materiálů. Jejich boční opora je celkem ucházející. Střední loketní opěrka by však mohla být výše, aby skutečně dokázala podepřít loket. I ten prostor v ní bych čekal větší, budíž mu ke cti, že jej lze klimatizovat. Dveřní kapsy jsou opatřeny prakickou šňůrkou na zajištění vyšších předmětů, například pet lahví, zato schránka uprostřed je na kdovíco, ale moc se toho do ní dát nedá. Najdete zde i praktický držák parkovacích lístků. U stropu je pak důmyslný držák na brýle, který mám ve škodovkách nějak rád. Asi proto, že v mém voze mi podobná věc schází. A skvělá jsou dvojitá clonítka, která by škodovka měla dávat do všech svých aut. Je to jedna z věcí, které na Yetim fakt miluju i když celkově jsem vůči němu spíše zaujatý. Potěší také kulatý volant s optimálně tlustým věncem a bicepsy pro lepší zapření, nebo stoleček s držáčkem na pití pro zadní sedadla připomínající ty z autobusů.
Škoda jen, že i řada věcí v interiéru nezvládne maskovat svůj věk. Například starší systém Kessy, kdy startovací tlačítko musíte držet po celou dobu, dokud motor nenaskočí. A co třeba stropní madla, která nemají funkci pomalého vracení a vždy sebou hrozně třísknou, když je pustíte. No tak, tohle přece koncern umí už dávno. Některé plastové díly jsou měkčené, ale to se nikdy netýká těch světlých. I palubní infotainment je staršího provedení, celkem pomalý s menším displejem a chybí mu funkce CAR s ukazately spotřeby, která mne vždy hecuje k úspornější jízdě. Zadní sedadla jsou tradičně praktická, opěradlo toho prostředního lze používat jako loketní opěrku. Ovšem je tu jedna věc, která mi opravdu hodně vadila. Interiér je světlý béžový, stropní část je však šedá a navíc je dost věcí v interiéru černých. K tomu si připočtěte různé materiály, látky, plasty i gumové viditelné části a rázem dostáváte strašně pestrou směsicí odstínů zmíněných tří barev ze které by se mi zatočila hlava. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že je interiér poskládaný snad z deseti aut. Přebilo to i velikost zavzadlového prostoru, která je u Yetiho zanedbatelná a také tvar jeho podlahy s dírami po stranách, kam mi vždy napadaly převážené věci.
Jízda
Minulá zkušenost s Yetim ve mě zanechala nelichotivý dojem, za což mohla zejména kombinace přeplňovaného silného benzínového motoru a neustále zmatkující přeodovky DSG. Výsledkem byla nepřesvědčivá jízda a neuvěřitelně vysoká spotřeba. Takže to tentokrát zkusíme jinaka vybíráme k testování dvoulitrový turbodiesel a manuální převodovku, což je kombinace lákající české zákazníky nejvíce. A místo silniční verze si vyzkoušíme provedení Outdoor určené do lehčího terénu. V něm to Yeti zvládá bez uzardění. Optimální jsou všelijaké louky, polní cesty či starší lomy. Díky krytům se nebudete bát tolik o svůj lak a díky vyšší světlé výšce vás nebudou trápit ani něaké menší kameny. Myslím, že valná většina z nás stejně nikdy těžší terén nenavštívila.
Jistě, některé neduhy ani tak nezmizí, například ne uplně optimální posez za volantem připomínající židli. Ovšem naopak kladně se dá hodnotit příjemně tichá jízda i u vznětové verze a přítomnost couvací kamery. I když snazší manévrování by bylo možné i bez ní díky dobrému výhledu z vozu a tvaru auta, se kterým máte přehled o všech jeho rozích a výborně vidíte na přední kapotu. Dalším důkazem stáří vozu je třeba chybějící škrabka nebo tempomat, který neukazuje malé číslíčko, jakou rychlost máte nastavenou. To je však snad jediná otravná věc na dálnici, kde jinak i verze Outdoor funguje obstojně, aerodynamický hluk není u vozů SUV zas tak výjimečný, abych ho pokládal za velkou vadu. A motorový prostor je pak příkladně odhlučněný, takže klapot vznětového čtyřválce posádku neotravuje. Stejně, jako se nemění některé neduhy, nemění se ani některé klady – například velmi dobrá odezva řízení. Díky tomu je s Yetim překvapivá zábava na okreskách. Nebojte se ho ale trochu točit, přísun točivého momentu, který doopravdy pocítíte, se objeví až u hodnoty 3500 otáček. Pod ní mi motor nepřipadal příliš pružný.
Mnohem spokojenější jsem nyní se spotřebou a to i díky dobrému zpřevodování. Na dálnici si Yeti řekl o 7,8 litru, ve městě dokonce příjemnějších 6 litrů a mimo něj krásných 5,7 litru, takže výsledný týdenní průměr byl velmi hezkých 5,9 litru na 100 kilometrů. Rozhodně tak u Yetiho doporučuji manuál místo jankovitého DSG. Ta dálnice je ovšem trochu problém a pokud po ní hodláte jezdit často, vyhněte se Yetimu obloukem. Možná byste se nakonec naučili jezdit za méně, ale stejně se tahle vysoká krabice pro delší úsporné jízdy moc nehodí.
Závěr
Škoda už by generační obměnu Yetiho neměla moc dlouho odkládat. Skrýt věk v módní kategorii SUV je hodně těžké a stejně to nikdy nedopadne dokonale. Yeti sice není špatné auto, rozhodně ne v kombinaci s turbodieselem a manuální převodovkou, ale vedle současné produkce, zejména po boku letos představeného Superbu a Fabie, působí notně archaicky. Jenže i tak se v redakci s názory na Yeti rozcházíme, zatímco mně tenhle sněžný muž nikdy nepřirostl k srdci, nevzbuuje ve mne moc emocí, ale špatný rozhodně není. A na rozdíl od bratříčka Tiguana je alespoň originální. Podle Davida se jedná o jeden z nejlepších vozů v nabídce mladoboleslavské automobilky. Nakonec se tedy stejně budete muset rozhodnout sami.
Porovnejte parametry vozu Škoda Yeti s konkurencí na Autohled.cz
