Vyrazil jsem z domu na parkoviště, abych jako každý den vyjel do práce. Přišel jsem k autu, ale narazil jsem na nečekanou překážku v mém odjezdu – silnou vrstvu námrazy pokrývající moje auto. Ihned jsem vytáhl škrabku a rozhodl se použít starou dobrou, osvědčenou metodu: nastartovat auto, nechat motor běžet, aby pomohl roztát led zevnitř, zatímco bych škrabal okna a čelní sklo. Plán to byl bezchybný – nebo tak jsem si myslel.
Jakmile se motor rozezněl svou bzučivou symfonií, objevil se soused.. Vypadal rozzuřeně. Předtím jsme si nikdy nevyměnili více než zdvořilý pozdrav, ale dneska bylo něco jinak. „Vypni to, okamžitě to vypni!“ křičel, gestikuloval divoce směrem k mému autu. Zmateně jsem se zastavil a snažil se ho uklidnit, „Jen oškrabuji led z oken, bude to chvilku trvat.“
Ale nebyl spokojen. Tvrdil, že nechávám auto běžet bezdůvodně, a že to porušuje zákony, a pokud to nevypnu, zavolá na mě policii. Stáli jsme tam, ve vzájemném střetu. Argumentoval jsem, že je to jen na chvíli, že není důvod volat policii, ale on byl neoblomný.
Nakonec jsem kapituloval, nechtěje začínat den s policejními sirénami jako doprovodnou melodií. Vypnul jsem motor a pokračoval ve škrábání námrazy. Až když jsem měl hotovo, jsem sedl do auta, nastartoval, zařadil jedničku a odjel.
Když jsem si sedl do auta, ještě stále chladného jako led, zamyslel jsem se nad absurditou situace. Nikdy by mě nenapadlo, že moje ranní rutina oškrabávání ledu vyvolá sousedský spor. Že pár minut běžící motor mého naftového auta může být takový problém. Samozřejmě, soused byl v právu, řidič by neměl mít nastartováno zbytečně, neměl by okolí rušit hlukem i emisemi.
Ale přece, je to běžná věc po celé republice, že si lidé nejprve nastartují, ohřejí motor, auto, během toho oškrabou námrazu a poté vyjedou. Teď už vím, že to tak budou dělat všichni kromě mě, protože nade mnou bdí oko bystrého souseda, který patrně příště tu policii zavolá. Jen si myslím, že než hlídka přijede (pokud vůbec), budu už dávno pryč.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
