Kia NIRO Plug-In Hybrid, 1.6 GDI PHEV 6DCT – praktický crossover prošel decentní modernizací

1

Loňský ženevský autosalon nám kromě mnoha novinek přinesl také modernizaci modelu Niro. Niro je společně s modely Stonic a Soul zástupcem segmentu městských crossoverů automobilky Kia. My jsme ho aktuálně, v plug-in hybridním provedení, podrobili našemu redakčnímu testu.

Osobně jsem tento vůz již před dvěma roky testoval. Kam se tedy tento vůz v rámci modernizace posunul? Na to se vám budu v následujících řádcích snažit odpovědět.

Modernizace vnějšího vzhledu 

Modernizace vnějšího vzhledu poznamenala Niro celkem opatrně. Vůz dostal jinak tvarované nárazníky, nový světelný podpis předních i zadních světlometů, dále nově tvarovanou přední masku.

Niro je tedy i nadále vozem, který nebudí nijak zvlášť velké emoce. Jeho klasické vnější tvary vycházejí z praktičnosti a hlavně prostornosti samotného interiéru.

Příslušnost k ekologicky smýšlejícímu vozu nedává Niro skoro vůbec najevo. Že se jedná o plug-in hybrid, se dozvíte až z jednotlivých decentních detailů a samozřejmě z označení na zadní kapotě.

Charakteristický boční profil vozu dostává významu kategorie crossover, klasická přední část přechází do vyššího profilu střechy vozu, na kterou navazuje výrazně svisle orientovaná zadní partie.

Zadní část, to jsou klidné horizontální proporce zadních světel a decentního lízátka s brzdovým osvětlením.

Modernizace přinesla vozu jistou svěžest a lehké omlazení, Niro však i nadále zůstává věrné spíše praktickým a poněkud usedlejším tvarům.

Interiér stále nabízí mnoho prostornosti

V interiéru pak oproti stavu před modernizací zaregistrujete změnu na první pohled. Modernizací totiž prošla střední část palubní desky, která nově disponuje displejem palubního infotainmentu, který nabídne velmi slušnou úhlopříčku 10,25″. Dále tu máme modernizovanou kapličku přístrojů před řidičem, která je nyní plně digitální.

Mohlo by vás zajímat:  Hyundai Tucson N LINE 1.6 T-GDi DCT– sportovní charakter pro rodinné SUV

Modernizované Niro se i nadále pyšní velkou prostorností, která se nese celým interiérem, na předních i zadních místech najdete dostatek prostoru.

Palubní deska vozu nabídne klasické a uhlazené tvary. Všechny ovládací prvky jsou přehledně umístěny. To vše je podpořeno jejím jasným horizontálním členěním.

Její horizontalitu pak podporuje také výrazná část palubní desky zahrnující výdechy klimatizace, palubku přístrojů a displej infotainmentu. Tato partie je pak pojednána v černém lesklém materiálu, který je sice efektní, bohužel je na něm vidět veškerý prach.

Novým 10,25“ elegantně integrovaným dotykovým displejem ovládáte přes palubní menu navigaci, rádio nebo telefon. V rámci provedení Plug-in Hybrid jste pak navíc informování o tocích energie v hybridní soustavě, o úrovni stylu vaší jízdy, spotřebě paliva, dojezdu na čistě elektrickou energii, nebo například o seznamu nabíjecích stanic.

Modernizovaná kaplička přístrojů před řidičem nabídne plně digitální zobrazení a je rozdělena do třech hlavních částí. V levé části je umístěn ukazatel toku energie, dále pak ukazatel stavu nabití baterie. V pravé části je umístěn digitální rychloměr a ukazatel stavu paliva v nádrži. Střední část je pak věnována poměrně velkému displeji palubního počítače, který dle vaší volby zobrazuje velké množství informací o voze.

Středový panel je vybaven klasickým voličem automatické převodovky, který bych rád pochválil za jeho sametový chod. Dále pak ovladačem pro volbu čistě elektrického, automatického, nebo hybridního pohonu, ovladači pro výhřev předních sedadel, výhřev multifunkčního volantu, nebo ovladačem elektronické ruční brzdy. Ve středovém panelu je pak dostatek místa ještě pro dva držáky na pití.

Mohlo by vás zajímat:  Test Kia Proceed GT Line Plus – úsporné a praktické kombi se sportovním charakterem

Samotný multifunkční volant je po vzoru celého interiéru přehledný a decentní.

Objem kufru, který je omezen umístěním baterií, disponuje objemem 324 litrů. Oproti verzi klasického hybridu je zde z důvodu umístění větší baterie úbytek 103 litrů zavazadlového prostoru.

Pohonná jednotka beze změny

Modernizace změnu pod kapotou nepřináší a Niro tak zůstává věrné ověřenému pohonnému ústrojí, které se jak v případě hybridní, tak i plug-in hybridní verze skládá z benzínového atmosférického čtyřválce o objemu 1,6 litru a elektromotoru. Samotná benzínová pohonná jednotka dále spolupracuje s šestistupňový automatem. Kombinovaný výkon benzínového čtyřválce a elektromotoru pak činí 104 kW (141 koní).

Testovaná plug-in hybridní verze má na rozdíl od klasického hybridu instalovaný bateriový modul o kapacitě 8,9 kWh (v provedení hybrid jen 1,56 kWh), který vozidlu zajišťuje dojezd čistě na elektrickou energii až 58 kilometrů.

Způsob, jak mezi sebou spolupracuje elektromotor a zážehový motor je odvislý od stavu nabití akumulátorů. Při jejich dostatečném nabití jezdí Niro převážně na elektrickou energii a to do doby, než výkonově elektromotor přestane stačit, poté se automaticky připojí motor zážehový.

Na středovém panelu je ovladač, kterým volíte, v jakém režimu je vůz poháněn. V případě dostatečného nabití baterií máte na výběr mezi režimem hybridním, čistě elektrickým, nebo automatickým. Jakmile klesne hodnota nabití baterie pod určitou úroveň, tato volba již není možná a vůz se chová jako klasický hybrid.

Pohonné ústrojí vozu je spojeno s šestistupňovou automatickou dvouspojkovou převodovkou, která samozřejmě řadí velice hladce a plynule.

Niro, stran jízdního projevu, rozhodně není žádným závodníkem, jedná se spíše o vůz, který ocení přemýšlivého řidiče. Rekuperace energie zde funguje velmi dobře, proto i včasné sundání nohy z plynu zde hraje velkou roli. Na výběr máte také ze dvou jízdních režimů Eco a Sport. Sportovní režim se aktivuje přesunutím voliče automatické převodovky do manuálního režimu. Změnou pak projdou také pádla pod volantem, které ve sportovním režimu mění jednotlivé „kvalty“, v ekologickém režimu pak pádly pod volantem ovlivňujete účinnost samotné rekuperace.

Mohlo by vás zajímat:  Test Nissan Qashqai: Třetí generace auta, které v roce 2007 vytvořilo zcela nový segment

Stanovení spotřeby vozu není jednoduché a je odvislé od četnosti najetých kilometrů čistě na elektrickou energii, tedy odvislé od toho, jak často vůz dobíjíte. Niro vás po této stránce k ničemu nenutí a po „vybití“ baterie pod určitou úroveň se chová jako klasický hybrid se spotřebou okolo 5,5 l / 100 km. S plně nabitou baterií jsem se dostal na spotřebu 3,5 l / 100 km, tento údaj je však natolik pohyblivý a odvislý od četnosti dobíjení a dalších aspektů, že je těžké ho v rámci pouze týdenního testu hodnotit.

Závěr

Kia Niro se nabízí ve verzi s klasickým hybridem, dále jako aktuálně testovaný plug-in hybrid, nebo v čistě elektrifikovaném provedení.

Hybridní Niro v rámci akční ceny pořídíte od 694 980 Kč včetně DPH, plug-in hybridní provedení od 999 980 Kč včetně DPH a elektrické e-Niro pak startuje na částce 1 149 980 Kč včetně DPH.

Modernizované Niro, modelový rok 2020, nám nově přináší lehce omlazený vnější vzhled, v interiéru pak digitalizaci palubky přístrojů nebo větší a propracovanější displej infotainmentu, jinak vše ostatní zůstává při starém. I nadále se jedná o vůz, který i v „základním“ provedení nabízí bohatou výbavu podpořenou komfortním a prostorným interiérem.

Jan Horský

O Jan Horský

Kontakt na autora: horsky@autozine.cz

Zobrazit více příspěvků autora