Městských cyklostezek přibývá. Bohužel však vesměs nejde o nově vybudované trasy, které efektivně ulevují dopravě a pomáhají místním dopravit se ekologicky a snadno napříč městem. Ve většině případů zkrátka přijde nějaký úředník a pro cyklisty zabere metr a půl široký pruh některé z ulic. Občas dokonce v jednosměrce, kde pak mají cyklisté jezdit i v protisměru, což je samozřejmě hrozný nesmysl. Výsledkem takového rýsování cyklostezek od stolu jsou ještě horší zácpy a ještě nervóznější řidiči. Jediný cyklista dokáže pořádně zkomplikovat dopravu, jeho předjetí totiž může být neřešitelný problém.
Nově metr a půl
Kromě toho, že nové cyklostezky sebraly motoristům na vybraných komunikacích metr až dva, se také změnila pravidla pro předjíždění cyklistů. Automobil musí kolem kola projet tak, aby jezdce neohrozil, tedy aby byl mezi nimi alespoň metr a půl prostoru. Vzhledem k tomu, že běžné jízdní pruhy jsou ve městech široké dva až tři metry, se tak tímto manévrem musí řidič nutně dostat do protisměru.
Zacpané ulice
Předjetí cyklisty předepsaným způsobem je třeba v deset dopoledne hračka, v ranní nebo večerní dopravní špičce je ovšem prakticky nemožné, do protisměru totiž lze vjet jen v prostorech bezprostředně za křižovatkou, na které mají auta jedoucí v protisměru červenou. V konečném důsledku tak za sebou jeden cyklista jedoucí pohodovou rychlostí 10 km/h vytvoří vláček aut, jejichž řidiči za ním musí krokem, protože ho nemohou předjet.
Objíždění místo předjíždění
Zákon ovšem stanovuje dva možné postupy. Kromě předjíždění dává ještě možnost cyklistu objet, v takovém případě stačí, aby mezi řídítky a vozem byl alespoň metr prostoru. Tato drobná úlitba má však zásadní nevýhodu – objíždět cyklistu je možné jen v úsecích, kde je dovolená maximálně třicítka. V běžném provozu je tak objíždění prakticky nepoužitelné.
Zdroj: https://joyride.city/blog/bicycles-solution-urban-traffic/
