Abychom mohli legálně vyrazit v autě na naše silnice, je třeba úspěšně absolvovat autoškolu. A to jak její teoretickou, tak především praktickou část. Ta ale může být reálné jízdě hodně vzdálená a první jízdy tak neděláme nic jiného, než že se přeučujeme to, k čemu nás vedli instruktoři. Co konkrétně to může být?
Sledování rychlosti
Překračovat rychlost by se samozřejmě nemělo a povinností každého řidiče je jet maximálně jenom tolik, kolik je dovoleno v konkrétním úseku. V autoškole nás často učili, že rychlost musíme neustále hlídat, aby nedošlo k jejímu překročení. Jaká je ale praxe? Taková, že když o pár km/h rychlost překročíme, nic se vlastně nestane. Nejenom že má toleranci samotný tachometr auta, ale mají ji nastavenou i policejní radary.
Výrazná opatrnost
Z autoškoly jsme naučeni, že máme jet co možná nejopatrněji. A tak za každou zatáčkou, každým rohem vidíme možné nebezpečí. Jak se to projevuje v praxi? Na mnoha místech nesmyslně brzdíme nebo jedeme podstatně pomaleji, než je rychlostní limit. S plynulostí provozu se ale taková jízda příliš neslučuje, a pokud v danou chvíli nejsou extrémnější povětrnostní podmínky, měli bychom se jízdou přizpůsobit tomu, co je standard. Jakékoliv nestandardní chování, které okolí nečeká, totiž může být značně nebezpečné.
Spoléhání se na druhé
Instruktor je během jízdy v autoškole nezbytný, protože dokáže v krizové situaci zasáhnout. Zároveň je ale jeho přítomnost spíše na škodu. Žák může až nadměrně spoléhat na to, že v případě problémů má vedle sebe zkušeného člověka se svými vlastními pedály. To se ale po získání řidičáku poměrně rychle změní. I když pojedeme s někým zkušeným, může tato osoba maximálně slovně zareagovat nebo nám trhnout s volantem. Už ale nemá možnost třeba dupnout na brzdu. V autoškole tak můžeme mít až nadměrný pocit jistoty, což se v běžném provozu mění.
Zdroj: https://www.youngdriver.eu/news/bad-habits
