Podíváme-li se do portfolia současných automobilek na to, jaké nabízejí motorizace, je jasně patrný dlouholetý trend. Takzvaný downsizing vede automobilky k tomu, že snižují objemy svých motorů a výkony dohánějí turby. Několik posledních mohykánů ale zůstává a pod kapotou některých vozů najdeme klasický atmosférický motor. Stojí za to, nebo jde už jenom o sen několika nadšenců?
Motor bez turba
Jednoduše řečeno, klasický atmosférický motor je agregát bez turba. Z hlediska konstrukce je tedy celkově jednodušší, což vede i k jistotě možné nižší poruchovosti nebo snadnější opravitelnosti. Pro mnohé zastánce je také velkým kladem nenapodobitelný, uchu příjemný zvuk. A dále je to pochopitelně i určitá poctivost nebo charakter.
Postupně mizí z trhu
Důvodů, proč tyto motory postupně mizí z trhu, je několik. V první řadě je to určitě tlak na emise CO2. Moderní motory s menším objemem a turbem tyto limity zkrátka dokážou plnit mnohem lépe. Dále je tu také určitý tlak na spotřebu, kterou atmosférické motory, pokud s nimi jedete, jak máte, nemají nejnižší.
Nemají jenom výhody
I když zastánci těchto motorů jsou schopni stále opakovat dokonalost těchto motorů, mají i své nevýhody. S atmosférickým motorem je třeba umět správně jezdit. Jejich výkon je dostupný až ve vyšších otáčkách, a tak by se řidič neměl bát motor vytočit. To ale znamená i vyšší spotřebu paliva. A to není každému po chuti.
Negativem ale může být také výkon závislý na celkovém objemu. Atmosféra s menším objemem se často může jevit jako nepoužitelná, zvláště v porovnání se stejně objemovým motorem s přeplňováním. Opomenout nelze také podmínky pro provoz. Ve vyšších nadmořských výškách může atmosféra ztrácet na výkonu, jelikož právě nasávaný vzduch má vliv na to, co lze z motoru vyždímat. Do některých horských oblastí se tak nemusí absolutně hodit, i když v běžném provozu nemusí být rozdíl až tak markantní.
Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Naturally_aspirated_engine, https://www.eagleridgegm.com/turbocharged-vs-naturally-aspirated-engines/
