Ferrari Enzo (2002 – 2004)

Je to jeden z nejultimativnějších supersportů všech dob, jezdící socha zakladateli slavné značky, sen mnoha kluků, chlapců či mužů. Takhle se dá ve zkratce charakterizovat pouze jedno auto – Ferrari Enzo

Enzo vzniklo v roce 2002 jako následovník slavných typů F40 nebo GTO. Podle Lucy di Montezemola, šéfa Ferrari, tohle auto jde ruku v ruce se čtveřicí po sobě jdoucích titulů v poháru konstruktérů F1, které maranellská automobilka získala právě do roku 2002. Název Enzo Ferrari (nebo chcete-li Ferrari Enzo) není samoúčelný – automobilka ho zvolila jakožto poctu zakladateli firmy Enzu Ferrarimu.

Design automobilu má navazovat na legendární supersporty F40 a F50, což se designérovi Kenu Okuyamovi, bývalému šéfdesignérovi studia Pininfarina, povedlo dokonale. Tvar i vzhled karosérie byly laděny skoro 3000 hodin ve větrném tunelu. Výsledkem je nejen unikátní design, ale především karosérie s vysokou stabilitou i při rychlostech, přesahující 300 km/h. Nejdůležitějším prvkem je elektronicky ovládaný zadní spoiler a stavitelné uzávěry předních difuzorů – tyto dva prvky plynule mění přítlačnou sílu a pomáhají výborné stabilitě celého auta. Design je inspirován monoposty formule 1, klasikou jsou pak hlavně rozměrné křídlové dveře a čtveřice malých světýlek vzadu. Na výrobu karosérie byly použity materiály jako karbon (ze stejného materiálu je vyroben i prostorový rám), plastové kompozity nebo lehké kovy, což pomáhá snížit hmotnost na výsledných 1365 kg.

V interiéru vás nejprve pohltí skvělé sedačky, které jsou spolu s volantem individuálně přizpůsobovány požadavkům jednotlivých zákazníků . Když se jich nabažíte, dostanete se k do ruky padnoucímu volantu s airbagem a množstvím tlačítek, kterými se ovládá nastavení tlumičů nebo zařazení zpátečky. Pod ním naleznete pádla šestistupňové sekvenční převodovky F1, která patří k těm nejrychlejším na světě, když přeřadí za 150 milisekund. I v interiéru najdete prvky, inspirované formulí 1 – například diody na volantu, jež radí řidiči, kdy správně přeřadit, jsou stejné, jako v monopostech, ve kterých svého času jezdili Rubens Barrichello a Michael Schumacher. Samotná středová konzole je velmi tenká a naleznete na ní jen to nejnutnější – kromě klimatizace dokonce nečekejte žádnou luxusní výbavu. Materiály jsou samozřejmě na úrovni – všudypřítomný je hliník, karbon a sedadla i volant jsou čalouněny kůží.

Pod kapotou nalezneme dvanáctiválec o objemu šest litrů s kódovým označením Tipo F140B. Atmosférická jednotka má 4 ventily na válec, dvojité vačky a variabilní časování ventilů. Výkon Enza je 660 koní při 7800 ot./min a vrchol točivého momentu má hodnotu 657 Nm při 5500 ot/min. Již zmiňovaných 1365 kg je rozloženo v poměru 43,9:56,1 ve prospěch zadní nápravy. Té dále pomáhá samosvorný diferenciál s trakční kontrola ASR, která může být nastavena ve sportovním nebo závodním režimu. Díky velmi rychlé převodovce F1 zrychluje Enzo na 100 km/h za 3,65 sekundy a na 200 km/h za 9,5 sekundy. Maximální rychlost je až 355 km/h, kilometr s pevným startem pak zajedete za 19,5 sekundy. Pro zajímavost uvádím průměrnou spotřebu – cca 20 l/100 km.

Mohlo by vás zajímat:  Historie Tatra 600 Tatraplan

O pohodlné zastavení se starají karbonové kotouče od Bremba s vnitřním chlazením, průměrem 380 mm a šestipístkovými třmeny vpředu, respektive čtyřpístkovými vzadu. Ty se skrývají za koly se speciálně vyvinutými pneumatikami Bridgestone Potenza RE050 Scuderia o rozměru 245/35 ZR 19 vpředu a 345/35 ZR 19 vzadu, při jejichž konstrukci byly využity poznatky z vozů F1. Podvozek využívá nezávislého zavěšení všech kol a elektronicky řízených tlumičů, které mohou zvednout nebo naopak snížit světlou výšku automobilu.

Vyrobeno bylo pouze 399 + 1 kus modelu Enzo a prodány byly jen věrným zákazníkům, které si Ferrari vybíralo většinou z bývalých majitelů F40 nebo F50. Cena byla v době vzniku stanovena na 650 000 euro (dnes cca 17 900 000 Kč, v roce 2002 cca 20 000 000 Kč). Další z řady zajímavostí, točící se kolem tohoto kupé, je čas na Nordschleife, kde ho testoval magazín Evo – 7:25,21 sekundy s poškozenými elektronickými tlumiči není vůbec špatný výsledek.

Asi nejznámějším derivátem Enza je Ferrari FXX z roku 2005. Tento ultimativní supersport není určen na běžné silnice a majitel ho může řídit pouze na závodní dráze a dokonce pouze ve dny, které určí samo Ferrari. Za to, abyste se dostali do programu FXX, který obsahuje vše přes zázemí Ferrari, dopravu auta na okruhy předem určené značkou, nastavení auta podle potřeb zákazníka nebo řidičské kurzy vedené profesionály ve svém oboru, byla v době vzniku auta nastavena cena 1,5 milionu euro (dnes cca 41 200 000 Kč). Samotné auto má pod kapotou upravený dvanáctiválec z Enza převrtaný na objem 6.3 litru a výkon 800 koní při 8500 ot./min. Přenos výkonu na vozovku má na starosti, skrze speciálně vyvinuté pneumatiky Bridgestone, sekvenční převodovka F1, která dokáže přeřadit za méně než 100 milisekund! Vyrobeno bylo celkem 29 kusů, které automobilka prodala předem vybraným zákazníkům. Speciální kus s pořadovým číslem 30 byl věnován Michaelu Schumacherovi v roce 2006, tedy v době jeho prvního odchodu z formule 1. Zatímco všech 29 aut mělo z továrny červenou karosérii s bílým pruhem, Schumacherovo FXX bylo čistě černé.

Mohlo by vás zajímat:  Nový Jaguar C-TYPE Continuation v detailu. Limitovaná série vychází ze specifikace závodního vozu pro Le Mans

V roce 2007, tedy dva roky po zahájení původního programu FXX, vyvinulo Ferrari jakýsi upgrade s názvem FXX Evoluzione. Tento kit zvedl výkon motoru na 860 koní při 9500 ot./min, přidal nové pneumatiky Bridgestone a pohrál si také s podvozkem. Převodovka F1 dokáže s tímto kitem přeřadit za neuvěřitelných 60 milisekund, díky čemuž se zkrátila doba zrychlení na 100 km/h na 2,5 sekundy. Maximální rychlost FXX Evoluzione je teoreticky až 391 km/h.

Dalším speciálem Ferrari na základech Enza se v roce 2006 stal jednokusový unikát P4/5 by Pininfarina. Už z názvu je patrné, kdo se postaral o design karosérie a to na zakázku filmového režiséra a burzovního magnáta Jamese Glickenhause. Celý projekt stál Glickenhause 4 miliony dolarů (dnes cca 80 milionů korun) a vznikl proto, že majitel zkrátka nebyl spokojen se vzhledem Enza a preferuje spíše vzhled klasických sportovních modelů Ferrari jako 330 P3/4 nebo 512 S. Za zmínku stojí, že interiér si navrhoval sám majitel vozu a obsahuje třeba multimediální systém s GPS navigací a 3D modelem auta. K pohonu slouží stejný dvanáctiválec jako v případě Enza, zde však poladěný na výkon 669 koní a maximální točivý moment 658 Nm. Na silnici přenáší výkon sekvenční šestistupňová převodovka.

Ferrari Millechili je koncepční vůz, jež byl předveden vedení Ferrari v roce 2007. Millechili, v překladu tisíc kilogramů, vzniklo jako potencionální nástupce Enza s hliníkovým rámem z modelu F430 a mnoha technologiemi, půjčenými z formule 1. Model s rozvorem 2650 mm měl mít výkon 608 koní a plánována byla výroba 300 kusů. Ta měla začít v roce 2010 a základní cena se měla pohybovat kolem 300 000 dolarů (dnes cca 6 milionů korun). K výrobě kupé s designem Enza však nakonec nikdy nedošlo.

Většinu čtenářů asi nepřekvapím, když řeknu, že Enzo má i své dvojče. Tím je Maserati MC12 z roku 2004 se šestilitrovým dvanáctiválcem pod kapotou. Z MC12 pak byla dále odvozena závodní verze Corsa (ta má pro změnu své dvojče ve Ferrari FXX) a koncepční Maserati Birdcage, jež se ukázalo jako oslava 75. narozenin Pininfariny, který vůz také navrhl, v Ženevě v roce 2005. To už je ale zase zcela jiný příběh…

##enzo_topgear##

##fxx_topgear##

##p45_test##

Zdroj: Ferrari, autowp.ru., wikipedia.org