Koupě elektromobilu může být značně kontroverzní. Ceny elektrických aut jsou stále vyšší než v případě spalovací alternativy. Cenu lze snížit využitím dotací, což není pochopitelně každému po chuti. Dále nezapomínejme na omezený dojezd a možné komplikace s nabíjením. A právě dodávání elektrické energie danému vozu je určitou komplikací, se kterou majitel nepočítal. Najednou zjišťuje, že do už tak drahého vozu musí investovat další peníze. Tedy pokud ho koupí v základu, bez jakéhokoliv příslušenství. A co ho v takovém případě čeká?
Wallbox
Aby bylo možné nabíjet doma adekvátní rychlostí, neobejde se majitel elektromobilu bez wallboxu. Ten mu umožní získat nabíjecí výkon obvykle kolem 11 kW. Díky němu lze průměrné auto nabít zhruba přes noc, což je rychlost zcela dostačující. Wallboxy nejsou nijak levná zařízení, nehledě na fakt, že je třeba počítat i s montáží.
Kabely na domácí nabíjení
Kdo nebude chtít používat wallbox a bude chtít využít svou zásuvku, možná bude překvapen. Jak proto, že rychlost nabíjení bude zhruba 6–10 kilometrů za hodinu. A potom nelze použít běžnou prodlužovačku, která spojí zásuvku s autem. I na toto je třeba speciální kabel. Na jednom konci je standardní vidlice do zásuvky, na konci druhém konektor pro připojení k vozu.
A potom tu jsou ještě další možnosti domácího nabíjení – z třífázové zásuvky. A i na toto je třeba speciální kabel. Na jednom konci s konektorem do vozu, na druhém s konektorem do kolíkové třífázové zásuvky. Někdy lze pořídit univerzální kabel s výměnnými koncovkami, ale i to se podepíše na jeho ceně.
Propojení s veřejnou nabíječkou
V případě rychlého nabíjení disponují stojany speciálními kabely s konektory. U toho pomalejšího, typu Mennekes, je ale třeba mít kabel vlastní. A to je další náklad, který budoucího elektromobilistu po nákupu jeho vozu čeká. Až teprve investuje do všech těchto věcí, je připraven vyrazit s jistotou, že doplní šťávu, kdekoliv bude třeba.
Zdroj: https://pod-point.com/guides/driver/how-to-charge-electric-car
