Rudolf Caracciola, tehdejší šéfpilot závodního oddělení Mercedes-Benz, zajel 28. ledna 1938 rekord, který platí dodnes. Na dálnici mezi Frankfurtem nad Mohanem a Darmstadtem dosáhl na trati jednoho kilometru s letmým startem rychlosti přesně 432,692 km/h. Hodnotou 432,36 km/h byl navíc ustanoven také stále platný rekord pro letmou míli. Tyto hodnoty jsou průměrem dvou jízd opačným směrem.
Rekordní vůz Mercedes-Benz W 125 dostal pro tuto vysokorychlostní jízdu aerodynamicky optimalizovanou karoserii. Závodní vozy s proudnicovými liniemi nebyly v tehdejší době vzácností. Mercedes-Benz je úspěšně nasazoval také v okruhových závodech.
Technickým základem vozu byl nadmíru úspěšný a mnoha vítězstvími ověnčený stříbrný šíp W 125, obdržel pro rekordní jízdy v lednu 1938 nejen speciálně vyvinutý dvanáctiválcový motor se dvěma kompresory, ale také nízkou karoserii s klínovitě prodlouženou zádí, jejíž vnější panely zakrývaly i kola. Inženýři snížili pomocí měření v aerodynamickém tunelu součinitel aerodynamického odporu vzduchu na senzačně nízkou hodnotu cx = 0,157. Mezi úpravy patří také radikálně zmenšený otvor pro přívod vzduchu na přídi. Rekordní vůz tak „vdechuje“ dvěma malými otvory pouze takové množství vzduchu, které potřebuje ke své činnosti motor V12 5,6 litru typu MD 25 DAB/3. Naproti tomu chlazení motoru se obejde bez čerstvého vzduchu. Místo toho je chladič obklopen schránkou naplněnou 500 litry vody a ledu.
Rok výroby: 1938
Počet a uspořádání válců: V12
Zdvihový objem: 5577 cm³
Výkon: 736 k (541 kW)
Nejvyšší rychlost: 432,7 km/h
Zdroj: Mercedes-Benz
