TEST Avia A15

TEST Avia A15

A už to přišlo, podruhé v životě jsem se vsoukal za volant vozu, na který potřebujete řidičské oprávnění skupiny C, byť to opět bylo mimo veřejnou komunikaci. Ale copak bych si mohl ujít projížďku s proslulou dělnicí silnic, tradiční českou Avií? I když ta její česká národnost je diskutabilní, jedná se o licenční výrobu lehkého nákladního vozu Saviem Renault. A s tou tradičností bych měl být také opatrný, nejklasičtější verzí byl modrý valník A31 se žlutou plachtou, zatímco my si dnes přiblížíme svépomocí postavený obytný typ A15.

Protože Aviím jsme se ještě u nás nevěnovali, sluší se poznamenat pár slov k historii malého nákladního automobilu. Licenční smlouvu na vozy Saviem Super-Goélette SG2 (nosnost 1,5 tuny) a Super-Galion SG4 (nosnost 3 tuny) podepsali v národním podniku Avia Letňany v roce 1968. Vozy se vyráběly ve Francii od roku 1965 a patřily mezi nejmodernější a nejpovedenější ve své třídě. Vždyť licenci na jejich výrobu prodali Francouzi též značkám MAN a Alfa Romeo. České názvy byly odvozeny od užitečné nosnosti, z bran továrny tak začaly vyjíždět Avie A15 a A30. České náklaďáky se od francouzských originálů lišily – dostaly hranaté světlomety místo kulatých, dvouokruhovou brzdovou soustavu, bezdušové pneumatiky a řadové vstřikovací čerpadlo namísto rotačního. A aby se nemuselo dovážet příliš dílů z Francie (jen první série se montovala z dovezených dílů), používaly se české disky kol, jiná palubní deska, jiný volant nebo akumulátory. Ona se vlastně celá elektroinstalace přizpůsobovala československým přístrojům. V roce 1977 byl modernizován motor, což vedlo ke snížení spotřeby a zlepšní výkonových parametrů. O dva roky později se díky upravenému podvozku zvýšila nosnost a vůz byl přejmenován na A20. Další velké změny proběhly v roce 1983, kdy dosavadní modely nahradily typy A21 a A31, ale o tom snad už někdy příště.

Pojďme ale mrknout na konkrétní hrdinku dnešního článku. Vzhled je právě takový, jaký čekáte. Kabina Avie nedoznala moc změn, pouze zadní část a střecha byly odříznuty. Místo střechy je nyní podlaha lůžkové části, místo zadní stěny není nic, takže můžete komunikovat s posádkou cestující v obytné nástavbě. A když budou moc otravní, můžete spustit kožený závěs a oba prostory oddělit. Tedy ve skutečnosti to slouží k tomu, abyste večer měli trochu soukromí a sousedi vám v kempu nekoukali čelním sklem až do talíře. Možná vám bude scházet typická modrá barva kabin, ale ta se u obytných vozů nechávala málokdy. Pravdou je, že kabiny byly slabým místem obytných Avií, protože si na nich velmi ráda smlsla koroze. Ano, kabina téhle patnáctky nebyla ušetřena a prošla velmi důkladnou renovací. Jediné, čím se trochu vylepšoval vzhled obytného vozu, jsou kola. Místo ošklivých plechových disků nákladních vozů tu jsou nasazené středy poklic z ruského vozu GAZ 24 Volha a kolem nich je okruží ze starého roadsteru Škoda Felicia.

Mohlo by vás zajímat:  TEST Alfa Romeo 145

Tahle Avia má řazení předělané na podlahu, ale i tak bych si na něj zvykal hodně dlouho. Ještě ocením protekční podpultovou tuzexáckou hlavici, ale pak už přichází ona inkriminovaná činnost. Zpátečka je někde v mém pravém koleni, ale horší je, že liché stupně jsou dozadu k sobě a sudé dopředu od sebe. To by až tak nevadilo, ona se většinou zvládne rozjet i na dvojku. Ovšem pozor, pětka je tam, kde byste jí čekali, takže možná zařadíte ze čtyřky na pětku s mezipřistáním na trojce, což ozubená kolečka jistě nepotěší. Ale co, jsou i horší věci a člověk si prý zvykne na všechno. Já naštěstí nemusím, povezu se jen chvilku a majitel si dle slov už dávno zvykl. Však taky s obytňákem najel už spousty kilometrů, byl například i na Nordkappu.

Z ovládacích prvků mě překvapila i páka ruční brzdy. Ta je už originální, její rukojeť ve tvaru písmene T však trčí z plechového krytu. Vypadá to spíš jak otevírání nějakého poklopu v tanku. Trochu špatně se mi šlape na pedály kotvené k zemi, ale to je také jen síla zvyku. Volant má báječně tenký věnec, a jak se na nákladní vůz sluší, je takřka vodorovně. Díky tomu se vůz snadno řídí. Zatímco ovládací prvky plně zaměstnávají mou pozornost, jiné příjemnější věci skoro nestíhám vnímat. Například velmi pohodlná sedadla, na kterých není jistě problém přejet kus kontinentu. Jinak jsou tu tři místa a skutečně tři dospělí lidé se sem docela dobře vejdou. Překvapil mě dostatek prostoru nad hlavou. Ačkoliv byl strop kabiny snížen, protože nově je nad přední částí lůžková část obytné nástavby, stále se sem i takový dlouhán jako já dobře vejde. A i jízda je pro mne až překvapivě pohodlná. Čekal jsem drncání a skákání, ale místo toho se Avie celkem plavně přenáší přes výmoly a nerovnosti. To se celkem hodí jak u nákladního, tak u obytného vozu, nemyslíte?

Mohlo by vás zajímat:  TEST Škoda Octavia Greenline

Když vstupuji do obytného prostoru přes vyklápěcí schůdek, fascinuje mne, jak je velmi prostorný. Karavany tovární výroby jsou často stavěné tak, aby se toho na malý půdorys vešlo co nejvíce. Ale to v téhle Avii nehrozí, mezi vnitřním vybavením je dost místa na to, aby se obyvatelé pohodlně vyhnuli při procházení. Mimochodem, na jízdu uveze Avia až sedm pasažérů, místo na spaní nabízí čtyřem osobám. Jedno dvoulůžko je nad kabinou, druhé vznikne složením stolku u zadního sezení. Překvapuje mne, jak hodně tenké jsou stěny obytné nástavby. Mrazů se ale bát nemusíte, topení zvládá svou práci i v tuhé zimě.

Ačkoliv vypadá vůz na fotkách vůz vypadá takřka hotově, majitele čeká ještě dost práce. Například v současnosti provizorní koupelna se dočká rekonstrukce a kromě chemického WC a umyvadla by v ní nově měl být i sprchový kout. Pak už by vůz byl zcela nezávislý na zařízení a vybavení kempu, do kterého dorazíte. Držím majiteli palce, ať úpravy co nejdříve a zdárně dokončí a děkuji mu za možnost zkusit si jízdu s klasickou Avií. Byl to opravdu zajímavý zážitek.

Na závěr se zeptáme majitele Richarda Mokošína na několik otázek:

Proč sis vybral zrovna tohle auto, byl to tvůj dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?

Nedá se říct, že jsem si ho vybral, spíš si vybralo mě. Vyrůstal jsem s ním od mala.

Jak se s autem žije v běžném provozu? A máš ho pro radost nebo na denní používání?

Pro radost a pro cestování. Před pár lety jsem s ním jezdil běžně, ale vzdal jsem to, protože nejsem napojený na ropovod.

Jaký byl nejzajímavější zážitek s tvým autem?

Za těch 22 let je těch zážitků opravdu hodně a nedokážu určit, který je ten nejsilnější. Ona každá jízda je takovým malým zážitkem.

Plánuješ na něm nějaké úpravy či opravy?

Oprav už bylo snad dost, od vyvaření kabiny, přepracování interieru, GO šasi po výměnu plechů na nástavbě. Dnes už si hraju jen s detaily. Vždy se ale snažím držet se dobových záležitostí. Vlastně celá renovace byla cestou k původnímu vzhledu.

Jaký je tvůj největší motoristický sen?

Ten největší už mám a pojednává o něm tento článek, ale je jich samozřejmě víc, zejména veteráni šedesátých a sedmdesátých let.