Když jsme minule proháněli Civic Tourer se vznětovou šestnáctistovkou, bylo to spíše o praktičnosti. Tentokrát jsme ale pro test zvolili klasický hatchback se zážehovou atmosferickou osmnáctistovkou a vyrazili jsme jej provětrat tam, kde to všem předchozím generacím šlo nejlépe – na okresky.
Vzhled
Také vzhledem už jsme se dopodrobna zabývali. Jen se sluší dodat, že tentokrát nám dělal společnost černý vůz, a tak vlastně maska splývala se zbytkem karoserie. Na druhou stranu agresivnost se díky přimhouřeným světlometům a ostrým liniím nad koly zcela nevytratila. Tvar na bocích je až po zadní dveře totožný s verzí kombi. Zadní partie ovšem už nezapřou karosářskou verzi hatchback a odkazují na předcházející generaci. I zde najdete dělené zadní okno, na jehož horní části už neschází zadní stěrač. Spoiler, který předěluje zadní okno, je ovšem vyveden v červené barvě, zatímco dříve odpovídal barvě vozu. Po celé jeho šířce je umístěno třetí brzdové světlo, které na stranách plynule přechází v koncová světla. Jedná se o jeden z mála designových prvků, na které jsem si ještě nezvykl. U předchozí generace tvar zadních světel kopíroval stejné linie, jaké byly na předních, ale tady se opakující motiv vytrácí. To ovšem může být pro někoho jiného naopak výhodou. Motiv trojúhelníku z předchozího UFO zkrátka zmizel a jeho fanoušci budou pravděpodobně postrádat stříbrné kliky nebo trojhranné koncovky výfuku, které činily osmou generaci vzhledově dotaženější. Nové kliky mají běžný tvar a jsou lakované v barvě vozu, zatímco koncovky jsou zcela schované za zadním nárazníkem. A ani protiběžné stěrače už zde nenajdete, nyní je zde klasický pár stěračů stírajících plochu směrem k řidiči. Změny však nejsou samoúčelné, hlavním cílem byla optimalizace proudění vzduchu kolem vozu, což vede ke snížení hluku a spotřeby. Výsledkem je pak o 10 % lepší hodnota odporu vzduchu, než u minulé generace. Ovšem vzhled je čistě subjektivní kritérium každého z nás, proto jej stejně asi hodnotíte jinak než já. Pojďme se tedy podívat na ta kritéria, která lze porovnat i jinak, než osobním vkusem.
Interiér
Hned jak usednete, všimnete si, že sedíte výš než u minulé generace. Teda zejména vyšší osoby si všimnou, pokud mají ve zvyku sedět co nejníže. Když se uvelebíte ve velmi přirozené pozici na příjemné látce, můžete natáhnout ruce a uchopit malý volant s poměrně tlustým věncem, na kterém jsou takřka neznatelné „bicepsy“. Ve stupní výbavy Sport je volant pochopitelně multifunkční a kožený. Ještě si můžete zvolit, co si nastavíte na displeji palubního počítače. Ten je umístěn vysoko a až za budíky, takže je v širším zorném poli řidiče, což je bezpečnější. Mě osobně se nejvíce líbily ručičkové hodiny, umí ale zobrazovat i informace o cestě nebo dopravní značky. Jinak se budete za volantem cítit velmi příjemně a útulně, protože celého řidiče obklopuje improvizovaný kokpit. Linie se táhne od vysokého středového tunelu kolem kapličky s budíky až na madlo předních dveří. Prakticky tím je ohraničen celý manipulační prostor řidiče a všechny ovládací prvky najdete v této zóně. A i u řadicí páky máte dojem, že je nakloněna směrem k vám. Ergonomičnost je tedy výborná. Pod loketní opěrkou opět najdete odkládací schránku s přípojkami na AUX a USB. Dost možná se tu majitelé osmičky budou cítit jako doma, protože několik spínačů důvěrně poznají. Nejspíš si všimnou ale posunu v kvalitě materiálů k lepšímu.
Přístup na zadní sedadla je stále velmi snadný díky dveřím otevíratelným takřka do kolma. Jen pozor na hlavu, protože horní linie oken se směrem dozadu svažuje. Vyšším postavám se tak bude hůře nastupovat a vystupovat, ale překvapuje mne, že u kombi jsem si tohoto problému nevšiml. Uvnitř je pak místa nad hlavou dostatek. Co se týče místa pro nohy, na delší cesty to pro vysoké pasažéry nebude optimální, ale na kratší trase auto uveze i čtyři pořádně vytáhlé dlouhány, kteří mají i vzadu k dispozici loketní opěrku. Jinak je pochopitelně vůz pětimístný a tříbodový pás pro všechny cestující vzadu (prostřední se navíjí z opěradla) je již samozřejmostí. Hatchback má stejná sedadla jako dříve testované kombi, tedy se systémem Magic Seats. Tak můžete buď sklopit opěradla do roviny s podlahou zavazadlového prostoru, nebo naopak zvednout sedák a převážet na podlaze vzadu vyšší předměty. Sedadla jsou dělená v poměru 60:40. Testovaný vůz nebyl vybaven rezervou ale pouze sadou na opravu pneumatik. Za rezervu si můžete připlatit. Zavazadlový prostor lze díky tomu zvětšit prohloubením podlahy. Omezující je tak jen vyšší nákladová hrana.
Cestování vám ovšem zpříjemní lepší odhlučnění a bohatší výbava vozu. Velmi cením přítomnosti signalizace překážky v mrtvém úhlu zpětných zrcátek. Oranžová kontrolka v rohu zpětného zrcátka svítí pronikavě a zaregistrujete jí okamžitě i periferním viděním. Skvěle funguje i duální klimatizace, která umí velmi rychle dosáhnout požadované teploty i při studeném motoru. Tedy pokud nemáte aktivovaný systém ECON, ale o tom až později. Dále ve výbavě nechybí couvací kamera s grafickým znázorněním pozice vozu na displeji. Kamera snímá i kus poznávací značky, takže opravdu zacouváte „na milimetry“. Už samozřejmostí se v moderních vozech stáva Start-Stop systém. Ten vás u zážehové osmnáctistovky nijak neruší a vypnutí motoru prakticky nepostřehnete. Všimnete si až nastartování. Systém signalizace nouzového zastavení zase při prudkém brždění pustí výstražná světla. Systém CTBA (City Break Active System) zase zabraňuje kolizi do rychlosti 30 km/h. Spolu s ním dostanete v bezpečnostním paketu ADAS 1 i akustické varování před čelní srážkou, které vás přinutí k reakci dříve, než automatické brždění zasáhne. Je příjemné, že Honda vás přiměje spolehnout se ještě také na sebe a ne jen na elektronické pomocníky. V balíčku nechybí ani varování před neúmyslným opuštěním jízdního pruhu, rozpoznávání dopravních značek, asistent při couvání z parkovacího místa, automatické přepínání dálkových světel a vnitřní zrcátko s automatickou clonou.
Motor
Zážehová osmnáctisovka i-VTEC je známá už z minulého modelu. V deváté generaci byla ale nastavena na nižší spotřebu a doplněna režimem ECON, který aktivujete stisknutím zeleného tlačítka vlevo od volantu. Po jeho aktivaci se přenastaví výkonová mapa, klesnou vám otáčky a sníží se výkon klimatizace. To vše samozřejmě vede ke snížení aktuální spotřeby. Režim lze krátkodobě deaktivovat razantním sešlápnutím plynového pedálu až na doraz, pak se však motor opět přenastaví do ekonomického režimu. Pro snadnější signalizaci ekonomické jízdy se budíky podbarví do zelena. Motorový prostor je nyní více utlumen a tak budete ochuzeni o jeho celkem příjemný zvuk. Toho se totiž dočkáte až při vytočení k hodnotě 4500 otáček, je ovšem takový bzučivější, než býval dříve. Pokud budete chtít plynule zrychlovat, řaďte ovšem až u 6000 otáček, tak docílíte optimálního zátahu. Přístup k agregátu je výborný díky takřka kolmo se otevírající kapotě. Páčka na otevření kapoty je tradičně u dveří pod palubkou, navíc níže než páka na otevření nádrže. Možná si párkrát na pumpě otevřete kapotu, než si zvyknete.
Jízda
Honda bývala mezi řidiči pověstná svou zábavností na běžných silnicích. Ačkoliv se na novější modely snesla kvůli jejich umírněnosti kritika, stále v tomhle ohledu japonské vozy převyšují konkurenci. Je ale pravdou, že devátá generace je měkčí a komfortnější než její předchůdkyně. Není to však na úkor stability v zatáčkách. Vlastně se sluší poznamenat, že najít vůz kombinující malé náklony při prudším zatáčení a velkou míru pohodlí na rozbitých silnicích stejně dobře jako Civic, je dnes problém. Jinak vás ale bude automobil přímo vybízet k rychlejší jízdě, zvláště mimo obce. Přitom ale kvůli nižšímu hluku linoucímu se z motorového prostoru budete pravděpodobně překvapeni, že jedete rychleji, než vám uši napovídají. Naštěstí se můžete spolehnout na citlivé řízení a velmi dobré brzdy, které zvládnou takřka 1300 kilogramů těžký vůz zastavit na krátké vzdálenosti. Pro využití maximálního potenciálu motoru se nesmíte bát častějšího řazení a udržování optimálních otáček. Řazení však nebude na obtíž, díky přesnějším drahám, které jsou kratší. Pohyb pravé ruky vás bude doopravdy bavit. Navíc s výborně poskládanými pedály zvládnete i meziplyn, zkušenější řidiči se mohou pokusit i o techniku heel-toe, protože pravý pedál zde není „utopen“, jak bývá dnes zvykem. Pokud však vynecháte dravé jízdní techniky, spotřeba se bude pohybovat okolo sedmi litrů. Sedačky jsou výborné a poskytují tělu oporu i při prudším zatáčení, přitom díky dlouhému sedáku i opěradlu a skvělé (a vysoké) hlavové opěrce není problém ve voze přečkat delší trasy bez únavy ať už na dálnici, nebo mimo ní. Ovšem s tímhle vozem se na dálnici zkrátka nudíte a nejspíš budete u každého sjezdu přemýšlet, zda se nevydat vstříc klikatější zkratce.
Závěr
Honda Civic ve své deváté generaci vsadila na umírněnější vzhled, který ale stále navazuje na předchozí UFO. S některými barevnými kombinacemi se ovšem vytratila radikálnost a nezaměnitelnost vzhledu, takže by mohla přilákat více zákazníků. Pokud si k ní najdete cestu, odmění se zábavností při běžném ježdění, protože ze svého charakteru neztratila nic. V interiéru se budete cítit příjemně, pouze pokud máte vyšší postavu, narazíte občas na drobné limity. Jízdě patří stále Civic k nadprůměru ve své kategorii, ostatně vždy to byla jeho silná stránka. A navíc právě teď nabízí Honda cenové zvýhodnění až 90 tisíc korun, což ze Civicu dělá lákavou volbu.
Základní cena (Civic 1.4 i-VTEC S) 389 900 Kč
Základní cena (Civic 1.8 i-VTEC Sport ) 489 900 Kč
Cena testovaného modelu 525 300 Kč
Za zapůjčení vozu děkujeme Honda Autocentrum Jan Šmucler s. r. o.
