S kolegou sedáme do auta a vyrážíme směr Plzeň. Čeká nás tříhodinová cesta na testování vozu. Být to něco obyčejného, stoprocentně se z tohoto výletu vykroutím. Ale když víme, že na nás čeká Tomáš z Dajbych 4×4, aby nám půjčil Ineos Grenadier, musíme jet, i když je to přes celé Česko. A věříme, že to bude stát za to!
Nástupce Defenderu?
V roce 2016 Land Rover ukončil výrobu klasického Defenderu a nikdo moc dobře nevěděl, co bude dál. Teď už to víme, současný Defender má mnohem blíž k segmentu luxusních SUV, i když své offroad schopnosti si v rámci určitých mezí stále ponechává.
Teď už ale víme ještě jednu věc. Že v roce 2017 zakladatel společnosti INEOS Sir Jim Ratcliffe z důvodu mezery na trhu přišel s plánem. Když seděl s přáteli v londýnské hospodě Grenadier, vymysleli plán na vytvoření zcela nového 4×4 vozidla. A u hospodského tlachání naštěstí nezůstalo.
Pravověrný off-road
Přijíždíme do Plzně, k dealerství Dajbych 4×4 a už venku vidíme dvojici vozů Ineos Grenadier. Značně ušpiněných od bláta. Je nám jasné, že tyhle jsou určené pro nás a že předchozí partičky novinářů je vzhledem ke znečištění rozhodně nešetřili. Vcházíme do showroomu, kde můžeme obdivovat několik zcela netknutých, vystavených, naleštěných kousků. Toho využíváme a zkoumáme každý detail unikátního offroadu.
Ineos Grenadier je postavený na žebřinovém rámu z galvanizované oceli, má tuhé nápravy, vinuté pružiny, hliníkovou karoserii a vzhled… Jo, hodně nápadně připomíná klasický Defender. Všímáme si detailů, jako třeba záchytného systému na dveřích, který slouží třeba k uchycení kufrů i dalšího příslušenství. Má jednoduše demontovatelná (prostě je vyndáte rukou) dvě střešní okna. Na bocích střechy bytelné hrazdy, včetně krytky „se zásuvkou“ pro připojení elektro příslušenství. Vzadu na dvoukřídlých zadních dveřích žebřík pro přístup na střechu.
Pod nohama spolujezdce a řidiče praktické špunty, kterými lze snadno vypustit vodu, pokud se rozhodnete interiér pořádně umýt. Vodu prý zvládne bez problémů, ale používat wapku není úplně dobrý nápad. Hned mě napadá vtipná představa, že Ineos Grenadier bude milovat i každý chorvatský paštikář, který musí cestu k Jadranu zvládnout na jeden zátah. Trocha cviku a přesnosti, vytáhnout špunt v podlaze a ani na to WC se cestou nemusí stavět, a pěkně jako ve vlaku, hezky pod sebe… No, raději pojďme dál.
V autě, nebo v letadle?
A ten interiér. Jestli nedáte dopustit na klasická mechanická tlačítka, tady budete muset pět ódy. Žádné decentní knoflíky, ale pořádné, výrazné ovládání s možností zmáčknout tlačítko, nebo otočit příslušným ovladačem klidně i v rukavicích. To stejné platí o ovládacích prvcích umístěných ve střešní části interiéru. Vše robustní, v dosahu řidiče, případně ruky spolujezdce. Když jste trochu blázni jako my, budete si jako malé děti hrát na to, že sedíte v letadle a chystáte se na vzlet a přistání. Jen jsme jako dva piloti mohli na rozdíl od letadla mít s sebou pouze tři cestující – ano, Ineos Grenadier jsme testovali v pětimístné verzi, ale je možné zvolit i dvoumístnou variantu.
Nasedáme za volant s obavou, zda to náhodou není klasický Defender se vším všudy – uff, není. Sedadlo, volant i pedály jsou v jedné ose, nemusíme sedět nakřivo. Dvouramenný volant má široký věnec, před kterým je už jenom hodně úsporný displej – ale ne, není to přístrojový štít. Tady se prostřednictvím kontrolek zobrazují (ne)aktivované prvky výbavy. To, co chcete vědět ohledně jízdy, včetně rychlosti, se zobrazuje stylem „á la Tesla“, na středovém displeji infotainmentu.
Už chceme jet!
Před samotnou jízdou nám Tomáš představuje auto jako takové, jeho zajímavosti, vlastnosti, specifika. Třeba to, že k řazení je použitý osmistupňový automat ZF. Nebo že pod kapotou najdeme třílitrové šestiválce BMW. Benzinový nabízí výkon 210 kW a točivý moment 450 Nm, naftový 183 kW a 550 Nm točivého momentů. A do nádrže se vejde 90 litrů paliva! Ten úsměv na mých rtech znamenal, že jsem si zase vzpomněl na tu cestu do Chorvatska – o další zastávku méně a bez nutnosti vozit vzadu kanďák.
Teorie za námi, sedáme do auta a jedeme. Privilegium první jízdy mají v rukou chlapi z Dajbycha, kteří nás hned vezou k jejich testovacímu polygonu. Trochu smutně dodávají, že poslední dny moc nepršelo, jinak to mohlo být ještě zajímavější. A tak zkoušíme brody, strmá stoupání, příkré sjezdy, jízdu ve vyjetých kolejích, přejezdy nerovností, boční náklony, křížení náprav. Je vidět, že polygon znají jako své boty a jízda na sedadle spolujezdce je perfektním zážitkem s možností naplno poznat, co tohle auto umí. A výsledek? To, kde člověka už zastavoval rozum a pud sebezáchovy, zvládl Ineos Grenadier bez zaváhání.
Když se měníme a konečně sedáme za volant, je znatelné, že v preciznosti zdolávání terénu máme určité rezervy. Auto ale nezajímá, kdo sedí za volantem a ochotně pomůže zdolat jakékoliv místo, kam ho nasměřujeme. Za zmínku stojí možnost aktivace „offroad módu“. V tuhle chvíli se vypínají všechny zbytečnosti moderního auta. Klidně můžete během jízdy třeba otevřít dveře, nemít zapnutý pás, stejně jako se nemusíte bát pípání a pískání různých dnes pro homologaci nezbytných (naštěstí jich má Ineos Grenadier opravdu velmi málo, skoro žádné) asistentů. Prostě autu řeknete, že jste mimo silnici a ať zapomene na vše, co mu byrokrati EU vnutili a co by vás v terénu neskutečně sr… Pardon, štvalo.
Pozor cyklisto, ahoj holky
Z terénu vyrážíme na silnici. Tomáš z Dajbychu nám auto svěřuje do rukou a čeká v showroomu. Už víme, co dokáže v terénu a chceme zkusit, jak si poradí s okreskami i dálnicí. V autě jsme sami, už ho máme trochu v ruce, a tak mírně zvlčíme… Chceme jít trochu na hranu, ale ono je to hodně těžké, když nám Grenadier dovoluje jít pořád dál a dál. Tak kde sakra tu hranu vlastně má? Když si vybavím, že nám na začátku bylo řečeno, že tenhle teréňák se na silnici chová skoro jako klasické SUV, spíše jsem se ušklíbal. Teď ale uznale pokyvuji hlavou. Je to pravda.
Jediné, na co je třeba si opravdu hodně zvyknout, je řízení s velmi dlouhým převodem. Prostě je třeba dělat všechno s trochu větším předstihem, ať už se chci vymotávat z kruhového objezdu, nebo optimálně projet prudší zatáčku. Začít dříve točit na vjezdu i na výjezdu zatáčky. Na prvních kilometrech nadávám a připadám si, jako bych řídil Titanic, který se v dostatečné vzdálenosti začne vyhýbat ledovci, ale stejně manévr započal pozdě a dojde k nárazu. Ale je to o zvyku. Při dojezdu už mě to nijak neirituje. Pořád ale v hlavně tak nějak mám, že i když se Ineos Grenadier na silnici chová jako SUV (jo a klidně byste s ním pohodlně dojeli do toho Chorvatska), jeho určení je úplně jiné.
A málem jsem zapomněl, Ineos Grenadier má i klakson. Nemá jenom klasický, ale ještě jeden. Na volantu, v dosahu pravého palce je výrazné červené tlačítko s motivem jízdního kola. Když ho zmáčknete, zatroubíte. Ale ne výrazně a hlasitě, jako klasicky. Ale spíše tlumeně, decentně, opatrně, ale dostatečně. Tenhle klakson je určený na vyhánění cyklistů z cesty – těch, kteří nechápou, že se jezdí co nejblíže pravému okraji. No, a když žádný nejede, vezměte to do města a zatrubte na pár hezkých holek na chodníku a zamávejte jim. Budou se usmívat, což se o jejich partnerech úplně říct nedalo. Kdyby pohled vraždil, nedojedeme. No ale kde jinde jsme měli funkčnost klaksonu vyzkoušet.
Je to ono
Dvě hodiny v autě utekly jako voda. Vracíme se do showroomu, a i když si klíčky ponechávám v kapse s šancí, že se mi s nimi povede odejít a večer si auto tajně odvezu domů, čekají na mě pánové s nataženou rukou s výzvou, že bych měl ještě něco vrátit. Tak to nevyšlo, ale prý nejsem s tímhle „geniálním“ nápadem první.
No, krádež nevyšla, tak je třeba nahlédnout do ceníku. Ineos Grenadier už si lze objednávat. 2 Seat Utility Wagon N1 začíná na částce 1 738 718 Kč, jak v případě benzínu, tak i nafty. 5 Seat Utility Wagon N1 je za 1 777 605 Kč v případě obou motorizací. Pětimístná verze Station Wagon v edici Trialmaster bude stát 1 980 840 Kč a úplně stejnou částku zaplatíte i za edici Fieldmaster. A tak usedáme zpět do našeho vozu a během tříhodinové cesty domů přemýšlíme, kde prodávají zbraně, kukly a kde je nejbližší banka…
