Tak tohle byl zase jeden z těch dnů, kdy vás někdo naštve. V poslední době se mi zdá, že tyhle jízdy do práce a zpět nikdy nekončí. Přijde mi, že cesta domů je někdy delší než celý pracovní den. A co je na tom všem nejhorší? Právě ta oprava na hlavní silnici, které se nelze nijak vyhnout.
Dnes ráno, jako většinu dní v posledních týdnech, jsem zastavil v koloně, kde dva pruhy končily a sjížděly se do jednoho. No, dalo by se říct, že jsem se k ní připojil, protože ta fronta aut se táhla snad až na konec světa. Je zajímavé, jak rychle si člověk zvykne na takovou denní rutinu. Pustíš rádio, zapneš adaptivní tempomat a jen tak sedíš, čekáš a posloucháš zprávy nebo hudbu. A auto se postupně samo sune dál.
Většina z nás v řadě si uvědomovala, že nejlepší je prostě počkat. Vždyť jsme všichni ve stejné situaci. Proč bychom si měli komplikovat den tím, že budeme pruhem, co končí, létat až na konec a cpát se před ostatní? Riskovat tam nějaký karambol a v lepším případě poškrábání laku. Ale jak to tak bývá, vždycky se najde někdo, kdo si myslí, že je chytřejší.
Dnes to byl ten červený sedan. Když jsem ho viděl v zrcátku, jak míjí jedno auto za druhým, věděl jsem, co bude dál. Dostane se ke mě a bude chtít vjet přede mně. A tak to bylo. Když se postavil vedle mě a začal se tlačit do mého pruhu, udělal jsem, co jsem považoval za správné. Okamžitě jsem se nalepil na auto přede mnou tak, aby tam zůstalo jenom pár desítek centimetrů místa. A aby ten pirát pochopil, že tam se nenacpe, tam ho nepustím. Vím, možná to zní jako dětinská odplata, ale proč bych měl pustit někoho, kdo nerespektuje ostatní? Koneckonců, většina z nás čekala ve frontě férově.
Přemýšlel jsem o tom pravidlu zipu, které jsem se učil při zkouškách na řidičák. Ale přece jenom, je tu rozdíl mezi tím, když se všichni chovají správně, a když se někdo rozhodne „vylepšit“ systém tím, že všechny předjede. Zip chápu jako ideální řešení při souběžné jízdě, když jsou oba pruhy zacpané. Ale takhle? To je pouze snaha na nás ostatní vyzrát a bezdůvodně nás předjet. Ten červený sedan nakonec za mnou nějaký prostor našel a vloudil se do pruhu. Když zúžení končilo a znovu byly volné dva pruhy, okamžitě najel vedle mě. Když projížděl kolem mě, podíval jsem se na řidiče. Mlčky jsme se na sebe podívali, já zakroutil hlavou, on na to šlápl a pokračovali dál.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
