Lancia měla v 80. letech v rally na co navazovat. Stratos HF přinesl do automobilových soutěží revoluci se stavěním čistokrevných speciálů. Následkem toho bylo v podstatě vytvoření skupiny B. Po Stratosu bylo rozhodnuto, že se budou prezentovat hlavně vozy Fiat. Ale když na tratě vtrhly béčka, bylo jasné, že je třeba postavit další radikální stroj. A ten se opět zrodil pod značkou Lancia. Dostal nehezký název 037 a stal se posledním vozem s pohonem jedné nápravy, který získal titul mistra světa v poháru konstruktérů.
Základem pro vůz se stalo kupé Beta Monte Carlo. Ale v podstatě se s ním typ 037 shoduje jen ve střední části karoserie. První prototyp byl postaven už v roce 1981. Karoserii plně navrženou pro co nejsnazší přístup k součástkám vyrobili v dílnách Abarthu, kompletaci vozů si pak vzala na starost firma Pininfarina, která stojí i za funkčním designem vozu. Kromě závodních speciálů vznikla kvůli homologaci i silniční verze.
Motor byl v duchu Stratosu umístěn před zadí nápravou. Původně se uvažovalo o agregátu z Ferrari 308, ale nakonec se typ 037 spokojil s ozkoušeným šestnáctiventilovým dvoulitrem z Fiatu 131 Abarth. Jelikož nebylo možné zvýšit jeho objem, protože parametry jednotky byly již na maximu, rozhodli se v Lancii přistoupit k přeplňování. Zkoušelo se jak turbodmychadlo, tak kompresor, nakonec dostala přednost druhá varianta. Kompresor fungoval lépe na nezpevněných tratích a neměl prodlevu, jako tehdejší turbodmychadla. Celkový výkon byl 310 koní.
Homologace proběhla už 1. dubna 1982 a je dost možné, že to Audi tehdy ještě bralo jako apríl. První starty jim ještě dávaly za pravdu, protože Lancie trápila řada problémů. O čtvrt roku později se objevila druhá evoluce, která přešla z karburátorů na vstřikování Bosch, laminátové díly karoserie nahradil lehčí a pevnější kevlar, odlehčoval se i ochranný rám. Výkon stoupl na 325 koní. I tak ale Markku Alena na RAC rally trápily problémy s přehříváním motoru. V roce 1983 přišel do týmu Walter Röhrl a hned zvítězil v Rallye Monte Carlo. Další trumfy přidal na Acropolis a Novém Zélandu. Činil se i Markku Alen, který vyhrál v San Remu a na Korsice, díky čemuž Lancia vyhrála pohár značek. Protože oba jezdci měli přes 180 cm, musela se u Lancií zvyšovat střecha a dokonce se zplošťovaly i temena přileb.
Úspěšný rok 84 završil Miki Biasion ziskem titulu mistra Evropy. O rok později jej se stejným vozem získal Carlo Capone a další rok završil hattrick Lancie ital Dario Cerrato. Na tratích mistrovství světa ovšem její sláva pohasínala. Na Korsické rally v roce 1984 sice Markku Alen obhájil vítězství, ale jednalo se současně o poslední triumf tohoto vozu. O rok později na stejné soutěži smrtelně havaroval Attilio Bettega. Po této nehodě se Lancia stáhla do ústraní a připravovala se na uvedení nové Delty S4 s pohonem všech kol. Na několika soutěžích se ještě vozy 037 objevily, ale šlo spíše o udržování formy týmu. O rok později pak tým Lancia přistoupil k nasazení vozů 037 na Safari rally, protože byly odolnější než nová Delta S4. Speciál 037 měli možnost vidět i českoslovenští diváci na Rally Bohemia 1986, kde s ním zazářili jezdci Snijers a Pregliasco. Dnes je oblíbeným vozem na soutěžích historických vozů. Několik kusů včetně prototypu s pohonem všech kol má v garáži i s českem spjatý ital Beppe Volta.
Typ 037 nebyl tak revoluční a krásný, jako předchozí Stratos, ale i tak se zapsal do rallyových statistik. Byl posledním , kdo dokázal s pohonem jedné nápravy konkurovat rozmáhajícím se čtyřkolkám. Patrně by si vybudoval mnohem větší respekt a oblibu fanoušků, kdyby… Kdyby po něm nepřišla Lancia Delta Integrale.
Foto:autowp
