Je za námi měsíc od vyhlášené nouzového stavu, který se mimo jiné podepsal i na chování motoristů. Primárně bychom měli vyjíždět jenom ve chvíli, kdy je to nezbytně nutné. Tedy například na nákupy, nebo do práce. Že toto nařízení většina lidí respektuje, to se ukazuje na současném provozu, který je podstatně nižší, než dříve. Z toho plyne i jedno zajímavé pozitivum, kterým je nižší počet nehod. Zároveň však musíme říci, že koronavirus a opatření s ním spojená mohou měnit naše chování a jednání za volantem. Často k horšímu.
Ty proklaté roušky…
Konečně vešla v platnost úprava nových pravidel, které se týkají toho, že roušku nemusí mít v autě ten, kdo cestuje sám, nebo není potřeba v případě, kdy ve voze cestují jenom členové jedné domácnosti. Nošení roušky během jízdy totiž mohlo způsobit více škody, než užitku. Své o tom vědí ti, kteří nosí dioptrické brýle. Mnohdy docházelo k tomu, že s vydechovaným vzduchem se jejich brýle mlžily. To mohlo být zdrojem celé řady nebezpečných situací. Takový řidič mohl být z důvodů horšího vidění nebezpečím jak pro sebe, tak pro ostatní.
Opomíjet nelze ani další negativa plynoucí z nošení roušek, která se podepsala na tom, že jsme se mohli stát mnohem horšími účastníky silničního provozu, než dříve. Dýchat přes roušku není nic jednoduchého. A tak jsme za volantem nemuseli být v úplné pohodě. Nemohli jsme se dobře nadechnout, ano vydechnout, vdechovali jsme více oxidu uhličitého, mohla nás bolet hlava, ropuška nás tlačila i škrábala… To vše se podepisovalo na diskomfortu, který ovlivnil naše jinak precizní chování za volantem.
Volné silnice a málo policejních hlídek…
Spolu s vyhlášením nouzového stavu proběhla médii zpráva o tom, že se dané situaci začne přizpůsobovat i policie. To si mnozí jednoduše vyložili po svém jako možnost přestat dodržovat pravidla. Hned v prvních dnech byla přistižena řada hříšníků pod vlivem, kteří dokonce argumentovali tím, že v době nouzového stavu nemohou být pokutováni. Kdo si přizpůsobení činnosti policie nouzovému stavu vyložil takto, mohl se stát velmi nebezpečným článkem na našich silnicích.
Omezením jízd došlo také k tomu, že jsou silnice o poznání volnější. A to mnohé motivuje k tomu, aby si vozovky pletly se závodní dráhou. Zatímco v hustějším provozu je celkem nereálné soustavně a výrazně překračovat rychlost, v této době je to mnohem jednodušší. A tak policie hlásí mnoho hříšníků, kteří jsou schopni jezdit i přes 200 kilometrů v hodině na dálnici, nebo v obci překračovat rychlost o vyšší desítky kilometrů v hodině. Zatímco v běžné době by jim provoz něco takového neumožnil, epidemie koronaviru působí, že si někteří hrají na závodní jezdce. K čemu může vést nehoda v takové rychlosti, to nemusíme složitě rozebírat.
Omezení servisů, pneuservisů i stanic STK…
Servisy i stanice STK sice mohou dále fungovat, ale vzhledem k současné situaci je řada z nich v omezeném provozu, který souvisí i s nutností zajistit určitou bezpečnost. Jak zaměstnancům, tak pochopitelně také zákazníkům. Z toho plynou i možné delší čekací lhůty, nebo výrazně omezená pracovní doba. K čemu to vede? Že se na silnice mnohdy vydáváme s vozy, které nejsou z technického hlediska úplně v pořádku.
Pokud jde o zánovní auto bez pravidelné servisní prohlídky, nebo nový vůz, který o pár týdnů prošvihne svou první kontrolu na STK, není důvod mít obavy. Když jde ale o vůz, se kterým majitel jezdí i přes zjevnou poruchu, nebo zjevný vrak s propadlou STK, je to riziko. Jde o opět další ukázku toho, jak se chování některých vlivem opatření souvisejících s koronavirem změnilo k horšímu. Zde však nejsou problémem přímo řidičské dovednosti, ale technický stav vozu. Takové auto v provozu může být rizikem nejenom pro jeho řidiče a pasažéry, ale i pro kohokoliv jiného, kdo je v danou chvíli v jeho okolí.
Zdroj: Autorský text
