Ekologie je nyní velmi skloňované téma. Protlačovat se ji snaží jak Evropská unie, tak i mnohé automobilky a samozřejmě také některá města. Ta však často určitou potřebu čistoty ovzduší prosazují až násilnými způsoby, které se nemusí líbit ani těm, kteří chtějí planetu chránit. Co mezi tyto věci často patří?
Nízkoemisní zóny
Nepouštět do středu města auta, která výrazně znečišťují ovzduší, je určitě vhodný postup. Měl by být ale zaměřen na opravdu stará auta. Některé emisní normy jsou doslova šikanózní a ani téměř nové vozy nemusí být do určitých lokalit vpuštěny, i když jsou jejich emise minimální. Často tak beztrestně projedou jenom elektromobily nebo hybridy, což je značně omezující přístup.
Vjezd podle SPZ
SPZ, tedy dnes už RZ – registrační značka, je označení každého vozidla, podle kterého může být dohledatelné. Některá města právě podle registračních značek rozhodují, kdo který den může vjet do konkrétní oblasti. Pokud máte značku jinou než aktuálně povolenou, máte smůlu a jet, kam potřebujete, jste mohli třeba včera nebo můžete až zítra. I tato pravidla jsou značně omezující.
Cyklopruhy
Mezi ekologické cestování po městě patří i jízda na kole. V mnoha městech tak najdeme třeba sdílená kola, ale i parkovací věže nebo dostatek stojanů. Najdeme zde ale i různé cyklopruhy a cyklostezky. Ty mnohdy vznikají tak, že se musí zúžit buď silnice, nebo chodník, nebo obojí. V tu chvíli je značně omezován jiný účastník silničního provozu. Navíc tato cesta může být značně kontraproduktivní. Udělat ze dvou pruhů pro auta jeden znamená ucpání dopravy v daném místě, a tedy i mnohem více emisí.
Koloběžky
Elektrické koloběžky také patří mezi ekologickou variantu přesunu po městě. Když má někdo svou a jede s rozmyslem, obvykle nikomu nevadí. Ty sdílené však vadit mohou. Minimálně v tom, že se pletou na chodnících. A často je nevyužívají jenom lidi jedoucí do práce a z ní, ale i mnoho mladých, kteří nejezdí zrovna odpovědně.
Zdroj: https://www.weforum.org/agenda/2017/08/the-growth-paradox-can-tourism-ever-be-sustainable/
