Pokud už od doby, kdy jste absolvovali autoškolu, uplynulo hodně vody, možná se vám povědomí o účelových komunikacích úplně vykouřilo z hlavy. A není to nic divného, ani lidé, kterým sotva oschla barva na řidičáku, si nejsou v tomhle směru příliš jistí. Poznat účelovou komunikaci od běžné silnice totiž prakticky nejde, nemáte-li dobrou znalost místních poměrů, popřípadě navigaci, která by vás na účelovou komunikaci upozornila. Těch je přitom minimum a navíc je třeba tuhle funkci, o které řada řidičů ani neví, většinou potřeba aktivovat.
Co je účelová komunikace
Definici téhle komunikace naleznete v § 7 zákona o pozemních komunikacích (13/1997 Sb.). Právní definice je ovšem poněkud suchopárná, a tak ji převedeme do běžné češtiny: Jde o takovou komunikaci, která spojuje soukromé nemovitosti nebo soukromé nemovitosti s klasickými pozemními komunikacemi. Může jít tedy o vozovku uvnitř oplocených areálů, například továren nebo tržnic. Často jde ale také o parkoviště a příjezdové cesty k nim nebo o autobusová nádraží.
Jednoznačné účelové komunikace
A v neposlední řadě jde často o polní a lesní cesty, které vedou k chatovým osadám nebo rekreačním objektům. Na těch jsou si obvykle řidiči vědomi, že nejde o klasickou pozemní komunikaci, ty jsou v českých podmínkách vždy zpevněné. Většinou nezpevněné účelové komunikace také často vedou podél řek a dalších vodních toků či po hrázích rybníků a přehrad, pokud nejde o klasickou silnici.
Přednost zprava jen někdy
Na křížené účelové a pozemní komunikaci neplatí naprosto základní pravidlo – vozidlo jedoucí po účelové komunikaci nemá přednost zprava. Naopak na křížení dvou a více účelových komunikacích je tohle pravidlo zachováno. Pro mnoho řidičů to může být matoucí, ale pokud by byla přednost zprava zachována, museli bychom umožnit traktoru vjet na pozemní komunikaci v případě, že přijíždí po polní cestě. Což je samozřejmě nesmysl.
Zdroj: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1997-13
