Znáte ten pocit, kdy si přejete, aby vás pohltila země? Tak ten den jsem si ho přála snad tisíckrát. Jak těžké může být natankovat benzín do auta, že? Pro většinu lidí je to rutina. Ale pro mě, mladou ženu, která teprve nedávno získala řidičský průkaz, to byl zážitek, o kterém bych nejraději nikdy nepromluvila.
Začalo to tím, že jsem se rozhodla vyrazit na první samostatnou jízdu do města. V průběhu jízdy jsem si všimla, že palivový ukazatel blíží k nule. „Dnes je ten den,“ pomyslela jsem si a odhodlala se zastavit na první benzinové pumpě, kterou jsem potkala.
Začala první komplikace – kterou stranou k pumpě přijet? Na jaké straně mám vůbec víčko nádrže? Rozhodla jsem se řídit podle pár ostatních ostatních aut a zastavila jsem také levou stranou ke stojanu. Vystoupila jsem z vozu a hledala jsem víčko nádrže. Nic. To musí být nějaký omyl, myslela jsem si. Zkoumala jsem auto, až mi došlo, že je tedy na druhé straně.
Se stydlivým úsměvem jsem si řekla, že se nikdo nekouká a přešla k druhé straně. Tam mě čekala další překážka. Jak se to víčko vlastně otevírá? Zkoušela jsem tlačit, tahat, páčit… Po chvíli marného snažení jsem byla blízko k slzám. Nakonec jsem našla malé tlačítko u řidičovy sedačky, které víčko otevřelo. „Tak to máme!“ řekla jsem si v duchu.
Ale moje dobrodružství ještě neskončilo. Teď jsem musela vybrat správný typ paliva. Benzín? Nafta? Nebo něco jiného? Tady jsem si byla částečně jistá – je to samozřejmě benzín. Ale on tam nebyl jenom jeden. Panika začala postupně narůstat. Nakonec jsem si na nádrži všimla drobného označení E5. Stejný symbol v kroužku byl i na jedné tankovací pistoli. Šáhla jsem po ní, měla jsem jasno že je to ta správná.
Táhnu hadici na druhou stranu auta, začínám mít umazané ruce a šaty. A najednou, dál to nejde, hadice byla příliš krátká. Co teď? Snad jedině vrátit hadici do stojanu, kousek popojet, abych byla blíže, a hadice dostačovala. Nebo zajet k jinému stojanu… Jakmile jsem sedla do auta a nastartovala, hlavou mi proběhlo jediné – ujeď. Zařadila jsem jedničku, pustila spojku, sešlápla plynový pedál a bez tankování mazala pryč. S hlavou sklopenou, aby mě nikdo neviděl.
A co tím chci říct? Že i takové malé a zdánlivě jednoduché věci mohou být komplikované, když je děláte poprvé. A nebojte se dělat chyby, protože z nich se učíme nejvíce.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek čtenářky Šárky S.
