TEST Hyundai Veloster Turbo – Zmatený svalovec

TEST Hyundai Veloster Turbo - Zmatený svalovec

Korejská značka Hyundai začala v roce 2011 vyrábět sportovně se tvářící model Veloster s netradiční koncepcí dveří, kdy na straně řidiče jsou pouze jedny, zatímco u spolujezdce najdeme dvoje. Všem bylo ihned jasné, že jde pouze o snahu odlišit se, přesto automobilka stále prohlašuje, že jde o ryze praktickou záležitost.

U základního Velosteruatmosférickým čtyřválcem 1.6 GDI o výkonu 140 koní čekalo novináře a zákazníky zklamání – vůz nebyl zdaleka tak sportovní, jak se očekávalo. Vše však dostala za úkol napravit verze Turbo se stejným, tentokrát twin-scroll turbodmychadlem přeplňovaným, motorem. Dostali jsme příležitost tuto verzi vyzkoušet a zjistit, zda konečně Veloster dostojí slibům řidičských zážitků za volantem, které do světa vysílá jeho vzhled.

Žere i trávu kolem silnice

Teď nemluvím o jeho jízdních výkonech, ani spotřebě, nýbrž čistě o jeho vzhledu. Veloster Turbo totiž dostal agresivní přední masku s obrovskou tlamou a lízátkem. Na bocích pak najdeme výrazně tvarované prahy a zádi dominuje dvojitá koncovka výfuku obřího průměru. Výraz zadku doplňuje černá část nárazníku s difuzorem a dvěma kulatými odrazkami po jeho stranách.

Ač nejsem fanouškem vzhledu základního Velosteru, odvozené Turbo působí mnohem lépe. Když vůz potkáte na silnici nebo parkovišti, hned ve Vás vyvolá touhu dát mu pořádně do těla. Já jsem k němu dostal na týden klíčky a tak jsem měl možnost vyzkoušet, jestli jízda s ním bude stejně emotivní, jako jeho design.

Bohatá výbava pro Italy

Už jen samotný přístup do vozu dává řidiči vědět, že ve Velosteru Turbo nebude o luxusní výbavu ochuzen. Klíček totiž může zůstat v kapse, protože vůz je vybaven bezklíčkovým vstupem a startováním. Když ale usednete za volant, přijde první zklamání. Se svými 184 centimetry jsem se prostě na výšku nevešel. Elektricky nastavitelné sedadlo jsem spustil do nejnižší polohy, a přesto jsem se stále hlavou dotýkal látky krytu panoramatického střešního okna. Před každou jízdou jsem ho tedy musel stáhnout. I tak se však moje hlava dostávala do kontaktu se střechou v místech, kde střešní okno končilo. V tomto ohledu tedy bude Veloster vyhovovat spíše osobám italského typu, jak se říká. Zkrátka menším lidem.

Což je škoda, protože příčně a podélně nabízí vůz prostoru překvapivě hodně. Byl jsem se schopen pohodlně usadit i sám za sebe na zadní sedačky. Kde se opět dostavil problém s místem na hlavu, kolena však od opěradel předních sedaček dělil dostatek centimetrů. Vůz je chytře homologován jako čtyřmístný, tudíž se vzadu nebudete v plném obsazení tísnit. Místo prostředního cestujícího je možno vyklopit loketní opěrku. A když už jsme u zadních sedadel, zmíním i přístup k nim. Protože Hyundai vyrábí vůz s dvojicí dveří na spolujezdcově straně, přes řidiče se dozadu nedostanete.

Mohlo by vás zajímat:  Mazda CX 30 Skyactiv-X 180 – novinkou v portfoliu a s „revolučním“ motorem pod kapotou

Využít tak můžete pouze nástup z pravé strany, kde jsou však zadní dveře natolik úzké, že se jimi větší lidé mají problém protáhnout. Dětem to asi takové problémy činit nebude a stejně tak nebudou hlavou v kontaktu se sklem dveří kufru, které končí právě nad zadními sedačkami. Ale abych se vrátil ještě k místu řidiče – volant má příjemný průměr a je nastavitelný ve dvou osách. Tlačítek je na něm na můj vkus trochu moc, ale jde asi o zvyk. Určitě by to šlo promyslet lépe a jejich počet snížit. Přesto Vám při jízdě překážet nebudou.

Palubní deska působí kvalitním dojmem, ale ani za cenu téměř 700.000,- Kč nedostanete měkčené plasty, což je trochu škoda. Rozmístění všech ovládacích prvků je relativně dobré a ovládání obrazovky multimediálního systému s navigací se provádí dotyky. Grafika displeje je velice slušná. Zpracování celého interiéru vypadá dobře, ale během týdenního testu se mi párkrát stalo, že cosi zavrzalo v oblasti palubní desky nebo otevíratelné části prosklené střechy. To jsem od nového vozu s relativně malým nájezdem nečekal.

Dobře naopak zapůsobil kufr, který je kvalitně čalouněný a s dostatečným objemem. Jediným problém je vyšší nákladová hrana. Na druhé straně vozu se pak zapotíte s otevíráním kapoty motoru, která je velice těžká. Hodily by se hydraulické vzpěry.

Zmatený svalovec

Konečně se dostáváme k jízdě samotné, díky které pochopíte nadpis tohoto testu. Hyundai Veloster Turbo z továrny vyjíždí s řadovým čtyřválcem 1.6l přeplňovaným twin-scroll turbem. Maximální výkon je 186 koní při 5.500ot/min. Maximum točivého momentu je pak dostupné od 1.500 až do 4.500ot/min. To jsou však suchá čísla, která byste vyčetli kdekoliv na internetu. Jaký je motor v praxi?

Přeplňovaná šestnáctistovka nemá s rozpohybováním vozu nejmenší problémy. Udávaný čas zrychlení z 0 na 100km/h sice s hodnotou 8.4 sekundy nijak zajímavě nezní, vězte ale, že Veloster Turbo působí mnohem rychleji. Motor má silný zátah již od nízkých otáček a tak se nemusíte složitě drápat přes otáčkové spektrum, abyste jeli rychle. Stinnou stránkou je překvapivě vysoká naměřená průměrná spotřeba, která se vyšplhala až k hodnotě 8.2 litru na 100km.

Mohlo by vás zajímat:  TEST Hyundai i20 1.4 CRDi vs. Škoda Fabia 1.4 TDI - Kdo že je taakhle maličky

Posilovač řízení má proměnný účinek, ale možná až moc výrazný. Při dálniční jízdě totiž ztuhne tak, že se řidič musí s řízením vyloženě prát. Což je v kombinaci s krátkým vozem, který není tak stabilní jako větší sedany a jiné, problém. Jinak je řízení přesné a občas propustí i nějaké ty informace od předních kol. K řazení pak připomínek nemám.

Podvozek je na kvalitních silnicích schopný a nechá si líbit velmi rychlé průjezdy zatáček. Postavte ale Velosteru Turbo do cesty méně kvalitní silnici a auto začne poskakovat, což Vás neustále nutí věnovat řízení zvýšenou pozornost. Při delších trasách je to velmi únavné.

A proto jsem nazval Veloster Turbo zmateným svalovcem – výkonu má jeho motor dostatek, ale je dostupný prakticky kdykoliv, což je u sportovně zaměřeného vozu prostě nuda. Dodejte k tomu pohodlné sedačky a dostatek luxusní výbavy a máte téměř ideální malé GT. Jenomže na to je příliš tvrdý podvozek a řízení ve vyšších rychlostech tuhé. Na jednu stranu chce tedy Veloster Turbo být sporťákem, na druhou malým GT. Celek pak působí poněkud nesehraně.

Jaký je tedy verdikt?

Americká verze Velosteru Turbo se prodává s výkonem vyšším zhruba o 20 koníneupraveným podvozkem základní varianty. Už jen proto si myslím, že by se mohlo jednat o mnohem zajímavější a harmoničtější vůz. Čtveřice dveří je, jak jsem psal již v úvodu, podle mě pouze marketingovou záležitostí. Z hlediska praktičnosti žádné výhody nepřináší, naopak si myslím, že by klasické třídveřové provedení bylo příjemnější na každodenní soužití.

Testovaný Veloster Turbo nabídne hodně výbavy a výkonu, ale poněkud zmatené celkové sladění. Z toho důvodu si myslím, že je cenovka 652.890,- Kč příliš vysoká. Za ty peníze můžete na trhu sehnat řidičsky zajímavější vozy, byť mají v mnoha případech nižší výkon.

 

Za laskavé pořízení fotografií testovaného vozu děkujeme panu Bohuslavu Koukalovi (www.kookie.cz)

 

Základní cena vozu (Hyundai Veloster 1.6 GDI): 499.990,- Kč s DPH

Základní cena testovaného vozu (Hyundai Veloster Turbo 1.6 T-GDI): 632.990,- Kč s DPH

Cena testovaného vozu včetně příplatků: 652.890,- Kč s DPH

 

Klady

– výkon motoru a jeho dostupnost

– bohatá výbava

– podélný a příčný prostor ve voze

– příjemná manuální převodovka

– dravý design exteriéru

Zápory

– málo místa na hlavu

– vyšší cena a spotřeba

– neharmonické sladění

– tvrdé plasty v interiéru

– nezajímavý zvukový projev