Tak tohle byl zážitek, opět za volantem umístěným vpravo v jedné britské ikoně – tentokrát v Roveru 3500 Vanden Plas. Typ všeobecně známý také pod interním označením SD1, který proslul jako Evropské auto roku 1977, policejní vůz z krimi Dempsey a Makepeace, vůz Cowleyho z Profesionálů nebo také automobil s mizernou kvalitou výroby (a častým padáním zadních dveří), jak před lety demonstroval pořad Top Gear. Ale znáte to, Jezza si dost rád zapřeháněl a jejich challenges se starými ojetinami byly hlavně diváckou show, takže v dnešním testu opravdu dveře padat nebudou. Navíc britský automobilový závodník Raymond Mays prohlásil, že Rover 3500 byl nejlepším automobilem, který kdy vlastnil.
Vůz vyšší střední třídy s klasickou koncepcí motoru vpředu a pohonem zadních kol od koncernu British Leyland přišel na trh v roce 1976 a prodával se dalších deset let. Za tu dobu vzniklo 303 345 vozů s designem od Davida Bache a Spena Kinga. Pod kapotou mohly být řadové čtyřválce 2.0 (zážehový) a 2.4 (vznětový), šestiválce 2.3 a 2.6 a nebo vidlicový osmiválec 3.5. K těm se nabízel třístupňový automat nebo pětistupňový manuál. Vůz nahradil Rover P6 a Triumph 2000 a stal se vlastně posledním ryze britským vozem. Na nástupci, Roveru 800, již totiž automobilka spolupracovala s Hondou. A také to byl poslední Rover s legendárním vidlicovým osmiválcem 3.5, který se vyráběl. Vzhled je prý inspirován vozy Citroën CX a Ferrari Daytona. Proti tomu nic nemohu namítnout, podobnost s oběma zmíněnými modely zde vidím. Plánovala se také verze kombi, ale skončilo jen u prototypu. S vozem úspěšně závodili Andy Rouse a Tom Walkinshaw v šampionátu cestovních vozů, Tony Pond jej zase zkusil vzít do rally, ale na soutěžní tratě už vůz tak vhodný nebyl. Během výroby proběhlo i několik modernizací, které se týkaly většinou výbavy a drobných úprav vzhledu. V roce 1981 pak British Leyland podepsal dohodu o vývoji nových vozů na základech automobilů Honda, takže se typ SD1 nakonec stal posledním skutečně britským Roverem.
Nyní se tedy můžeme blíže seznámit s typem 3500 Vanden Plas z roku 1985. Byl vyroben v továrně v Cowley a v roce 2001 se dostal na Slovensko, což prozradila krátkodobá dálniční známka. Nakonec zůstal odstaven na jedné moravské louce, kde jej majitel objevil, odkoupil a kompletně zrenovoval. A to povětšinou z původních dílů, dokonce ani rádio se žádnému nenechavci nelíbilo.
Velmi se mi líbí vzhled, tyto Rovery prostě mají něco do sebe a svým výjimečným tvarem prostě vynikají nad běžnou produkcí své doby. Zbožňuju jeho hranatost. Navíc ty velké rozměry – opravdu na silnici budíte respekt. Douhá kapota před sebou je vždy příjemná, hranaté světlomety vypadají také dobře a líbí se mi více než čtveřice kulatých parabol z americké verze. A velmi hezky vypadá i zploštělá koncovka výfuku. Největším lákadlem pro oči je ovšem celková placatost vozu a dlouhá kapota. Fakt mi trochu Daytonu připomíná. Na našich silnicích se rozhodně neokouká. A ty kola, co jsou na něm nasazená, ty jen potvrzují pravidlo, že kola dělají auto.
Pod kapotou je vidlicový osmiválec o objemu 3528 ccm se dvěma karburátory SU HIF6. Jeho původ byste mohli vypátrat ve vozech Buick, ale Angličané si koupili licenci a začali tento motor vyrábět ve velkém. Převodovka je pětistupňová a manuální, takže si opět budu muset zvyknout na řazení jedničky levačkou od sebe. Ale což, v Minoru jsem to nakonec také zvládl. Řazení je celkem tuhé, ale alespoň máte jasnou představu, jaký kvalt právě zapadl do své dráhy. Naopak velmi měkce jde řízení, s vozem se tak velice snadno manévruje. Překvapuje mne celkem tuhý podvozek. Čekal jsem houpavou pohodu, ale pro tu zřejmě britští zákazníci museli k Bentley. Rover i zde ukazuje své odhodlání měřit se s německou sportovněji zaměřenou konkurencí.
Interiér je úžasně prostorný a vzdušný. Za to vůz vděčí velmi dlouhému rozvoru a také velké prosklené ploše. Ta se vám vymstí jen v létě u exemplářů bez klimatizace. Budíky jsou umístěny poněkud nezvykle spíše ve středu vozu, ale jsou velké a dobře čitelné. Řada věcí na palubce zase byla konstruována tak, aby případně přemístění volantu na druhou stranu nepřinášelo větší problémy. Verze Vanden Plas vynikala zejména bohatou výbavou. Jsou tu elektrická okna, šíbr i vyhřívaná zpětná zrcátka, nechybí centrální zamykání. Celý vůz je lakován velmi hezkou modrou metalízou. Ve voze je i palubní počítač, který měří aktuální a průměrnou spotřebu, průměrnou rychlost, dobu jízdy i zbývající dojezd. Navíc zvládá všechny údaje ukazovat ve třech jednotkách – našich metrických, federálních a imperiálních. Prostě auto pro celý svět. Místa je dost i vzadu, jen pozor na hlavu při nastupování. Je tu však velmi útulně, to díky vysokému středovému tunelu. A u kufru mě zaujala nízká podlaha a vykousnuté plato kvůli motorku stěrače.
Takový je tedy poslední pravý britský Rover. Za celý test mu neupadly ani jedny zadní dveře, takže jej nemám zač kritizovat. Je to opravdu zajímavý vůz a jsem rád, že je možné jeden moc hezký kousek potkat i na českých cestách.
