TEST Alfa Romeo 145

TEST Alfa Romeo 145

Alfa Romeo 145 slaví letos už poměrně vysoké kulatiny. Dvacet let od doby, kdy z výrobního pásu sjel první vyrobený hatchback této modelové řady, představený v roce 1994 na turínském autosalonu, si zaslouží chvilku pozornosti. Už jen proto, že ten věk byste jí rozhodně netipovali. Za poměrně podařený design, který teprve nyní začíná trochu hranatět oproti konkurenci, je totiž odpovědní Chris Bangle. Modří už vědí, že fanoušci italských značek jej milují za Fiat Coupé, zatímco vyznavači tradičních tvarů z Mnichova by jej nechali za jeho éru u BMW usmažit v pekle. U Alfy Romeo 145 se sice zdá, že se Bangle nijak výrazně neodvázal, ale (výhradně) třídvéřový hatchback nižší střední třídy navrhl velmi dobře. Zejména záď má poněkud ostré rysy, ale nízká příď je zaoblená a díky zakomponování tradiční masky přidává vozu na dynamičnosti. Velmi dobře vypadá i vykousnutí spodní linie předních bočních oken. Všechny křivky směrem dozadu stoupají a linie bočních oken se tak neustále zužuje. Když s tímhle autem dnes zaparkujete vedle třetí generace Golfu nebo první Astry, vypadá zatraceně dobře. A věk se na něm podepisuje mnohem méně než na německé konkurenci. A to ještě připomeneme, že shodná příď až po B-sloupky se objevuje na jeho dvojčeti – liftbacku s označením 146. Typ 145 vystřídal model 33 a byl nahrazen na přelomu milénia ještě populárnější Alfou Romeo 147.

Vůz sdílel platformu s osobními vozy Fiat, měl motor vpředu a pohon předních kol. Když jsme u motorů, k dispozici byly ploché boxery o objemech 1.4, 1.6 a 1.7 litru, motory Twin Spark o objemech 1.4, 1.6, 1.8 a 2.0 litru a jeden vznětový čtyřválec o objemu 1.9 litru. Převodovka byla výhradně pětistupňová manuální. Benzínové verze s motory 1.8 a 2.0 měly navíc vylepšené řízení z typů 155, GTVSpider, které se později dostalo i do verze s šestnáctistovkou. Celkem bylo vyrobeno 221 037 vozů typu 145. I první představení interiéru novinářům vzbudilo velikou pozornost, přestože nápadně vykousnutá palubka byla hlavně vyvinuta kvůli praktičnosti a bezpečnosti než kvůli estetice.

My tu máme šedostříbrný hatchback s motorem 1.4 T-Spark. Není to sice úplná „voňavka“, auto slouží v běžném provozu jedné mladé slečně. Městský lišej se na něm už trochu usadil, maska se musela měnit za tu z typu 146, ale vypadá pořád velmi dobře. Ten věk mu ani netipujete. navíc originální poklice, s těma nejde šlápnout vedle. Je zajímavé, že jak stárnu, tak začínám i tyhle drobnosti v původním stavu oceňovat stále více. A ten vzhled, ten se mi doopravdy líbí. I ta zadní okna, která jednomu mému kamarádovi připomínají dodávku, nějakým zvráceným způsobem žeru. Třeba ten falešný sloupek, který předstírá, že tahle Alfa má zadní dveře, to je taky skvělý. A i ten klíček, červený a oblý, prostě mi dělá radost ho jen držet.

Mohlo by vás zajímat:  TEST: Hyundai i30 kombi 1,6 GDI

Nadšení mě neopouští ani v interiéru, hned na prazích najdu kryty s nápisem Alfa Romeo. Na první pohled je jasné, že je tady spousta místa. Už kvůli tomu, že palubka před spolujezdcem je hodně „vykouslá“. Díky tomu je tak za spolujezdcem pochopitelně více místa než za řidičem. Tvary uvnitř jsou poměrně strohé, ale nedá se říct, že přímo hranaté. Tenhle dojem získáte snad jen u lichoběžníkové kapličky budíků. Budíky jsou tři, uprostřed je bohužel rychloměr, otáčkoměr se schovává v rohu. Tady zkrátka konstruktéři přiznali, že jde o malý hatchback a ne pravé „Cuore Sportivo„. I když… červené pole začíná v 7000 ot., takže to asi tak marné auto nebude. Všechny ovladače a výdechy jsou pak umístěné na jednom panelu uprostřed palubní desky, který se táhne až dolů ke středové konzoli. Tam se nachází další pro mne příjemná věc – páka ruční brzdy umístěná asymetricky směrem ke spolujezdci. Sice to mám zafixované s japonskými vozy, ale potěší to. A abych nezapomněl, na středovém panelu ještě najdeme signalizaci, které dveře jsou otevřené.

Sedadla jsou velmi pohodlná, ale při bežném ježdění poskytnou menší oporu v zatáčkách. Jen na můj vkus (a překvapivě i dle názoru majitelky) je sedadlo příliš vysoko. Kapsy ve dveřích a na bocích u zadních sedadel pojmou opravdu hodně věcí. Z vozu je velmi dobrý výhled do všech směrů, navíc sloupky jsou velmi tenké. Volant se drží dobře a má velmi hezká tlačítka pro ovládání klaksonu. Na spínání mlhovek bych si ale asi musel chvilku zvykat. Rozsvěcovat se v téhle Alfě nemusí, má dodělané automatické svícení. Posilovač zde dělá čest svému jménu a pomáhá s ovládáním vozidla. Pravda, na můj vkus až trochu moc na takhle lehký vůz. Pedály jsou velmi dobře poskládané na případné meziplyny. Motor má ve vyšších otáčkách celkem přijemný zvuk, takže pokud se začnete na okresce bavit, Alfa si to nechá líbit a bude se snažit být vám na tyhle hrátky důstojnou partnerkou. Chybějící koně pod kapotou v případě menších motorů dohání elánem a obratností. Trochu nepřesné je řazení, navíc má až příliš dlouhé dráhy. Jízda je velmi komfortní, podvozek celkem hravě tlumí o hodně velké díry na silnici. Přitom v zatáčkách auto sedí jistě a drží dobře stopu. Svůj podíl na tom bude mít i nižší hmotnost a lehčí motor pod kapotou. Když jsme u motoru, zmíním alespoň, že je udělaný tak, aby na něj byl hezký pohled. Skoro až škoda, že to auto vůbec musí mít kapotu.

Mohlo by vás zajímat:  TEST Škoda Citigo Elegance - Namydlený blesk

Pro snazší nástup cestujících dozadu se sedadla nejen sklápí, ale i posunují dopředu. Vzadu je dost místa a sedadla jsou opět celkem komfortní. Zadní okna jsou vyklápěcí, což majitelce trochu i závidím. Hodně to usnadní i vyvětrání vozu v parných dnech. Vůz je sice vybaven klimatizací, ta ale krade malému motoru výkon. Kufr se otevírá páčkou v interiéru. To asi vyvolá pár otazníků u příslušníků mladší generace, ale to víte, vždycky centrály na dálku ve výbavě nebyly. Pěkné je, že kromě zadního čela se otevírá i část střechy jako u starších kombíků Volvo. To auto se mně začíná líbit čím dál víc. A toho místa v kufru, kde se nyní nachází jen měnič na 6 CD. Ale jinak se sem vejdou i 4 florbalové vaky napříč. A ano, určitě už se všichni chcete zeptat, co na Alfě Romeo nefungovalo. Pouze kryt jednoho popelníku se nechtěl zavřít a okno u řidiče pískalo (ale stahování fungovalo). To na dvacetileté auto není vůbec špatné, že?

Nakonec pár otázek na majitelku.

Proč sis vybrala zrovna tohle auto, byl to tvůj dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?

Hledala jsem nějaké menší auto na ježdění po městě a po okreskách, ktere by nestálo moc peněz, jelo celkem slušně a mělo i relativně velký kufr kvůli florbalu.

Jak těžké bylo tenhle vůz získat?

Taťka ma známeho, co Alfy dováží a opravuje a on mi nabídl tohle. Moc dlouho jsem neváhala a od té doby je Alfíí můj miláček na ježdění :-).

Jak se s autem žije v běžném provozu?

Jízda po městě na pohodu, ideální, dobře se s tim parkuje, jen dveře jsou docela dlouhé, tak se s tím musí počítat pri parkováni.. Mimo město je při plné obsazenosti auta lehký problém s výkonem, ale s tím jsme také počítala. Při 3 lidech v autě to ale jede parádně i mimo město.

Jaký byl nejzajímavější zážitek s tvým autem?

Zážitek byl asi, když jsem s autem jela poprvé a pak jsem si uvědomila, že už bude moje.

Plánuješ na něm nějaké úpravy či opravy?

Úpravy asi zatím neplánuju, opravy co bude nutné do provozu.

Jaký je tvůj největší motoristický sen?

Žádný speciální motoristický sen asi nemám.

Foto: Mikka

Komentáře